Motorkáři jezdí tak rychle jako volský potah. Rychleji určitě ne

Ten incident je nejméně pět let starý. Bydleli jsme tehdy na Švehlově ulici v Praze Hostivaři, vedle Pizzerie Na Groši a v tom domě jsme i garážovali. V jeden krásný červnový den, kdy slunce jen jásalo, jsem asi v deset hodin vyjel z garáže a chystal se zařadit na hlavní. Tehdy ještě nebyla světla u Lidlu a tak nejbližší semafor byl u stanice Nádraží Hostivař, takže asi 500-600m vzdálený. Jukl jsme doleva, vidím pár aut, jak se na těch světlech rozjíždějí a vyrazil jsme s tím, že se plynule zařadím do neexistujícího provozu. Ale čtyřicet let opatrnosti za volantem mi zavelelo, abych se ještě těsně před vjetím na hlavní, kde teoreticky neměl nikdo být, podíval vlevo. A helemese, motorkář a to tak blízko, že by to byla opravdu nádherná rána. Ne ale pro nás dva.

Tento můj lety zažitý cvik zachránil motorkáři život a mě před trestním stíháním. Rozčilil mě ovšem do poloběla, takže, jak jsem vyjel z toho parkoviště, jsou asi po 50m světla, tam motorkář zastavil a já mu autem vztekle žďuchal do zadního blatníku.

Jenom štěstí, že nejsem pruďas. To bych mu šel rozbít hubu a skončilo by to ublížením na zdraví. Naštěstí jsme v té době v autě nevozil ten kousek GSM kabelu, kterým bych toho hocha tedy tvrdě zmasakroval. Ale není to mojí povahou, i když pan diskutér Němec, míní, že jsem zlý.

Ovšem ke škodám došlo. A ty se projevily až letos. Mřížka chladiče, týraná tou mojí akcí, nevydržela, odebrala se ke svému stvořiteli a já měl být o 900,- Kč lehčí. Ano, takové jsou cenové poměry u nás, u bavošů. Jen hazardér se na ty požitky dá, ale ty požitky pak zase stojí za to.

A jistě pochopíte, proč jsme se, unaven po celodenní robotě na cizím, odhodlal napsat zase, po dlouhé době, nějaký ten blog. Okresní soud v Příbrami totiž dnes osvobodil policistu Kučeru z obžaloby za zavinění smrti mladého motorkáře, tuším Švagra?

To na dálku soudit nejde. Co však ale mohu z vlastního, mnohaletého pozorování říci, je to že, že za celou dobu, co od „revoluce“ jezdí (za totáče těch motorek zas až tak moc nebylo) jsme zažil jednoho, slovy JEDNOHO motorkáře, který se držel proudu vozidel. Jinak to každý předjíždí jak umí.

A je taky nutné, abyste věděli, že motorkáři nejsou žádní lidumilové. Nejsou to totiž vůbec žádní dárci orgánů, alespoň v převážné většině případů ne. Náraz se totiž obvykle odehraje v tak vysoké rychlosti, že ty orgány jsou na maděru, čímž není myšlen pan Dejdar, který nechtěl volit našeho velkého sudetoněmeckého vůdce, Karla z Hluboké.

P.S. A naposled jen taková teoretická otázka: Kolik odškodného si myslíte, že by byl stát nucen vyplatit v případě, že by byl policista Kučera uznán vinným?