Ministerský skandál s emaily? Ne, jen výmysl novinářských šmoků.

Jsem z generace, která pamatuje dopisy. To se vezme papír, na oficiální dopisy většinou bílý, zatímco na ty soukromé, hlavně zamilované, papír barevný. Papír se pokryje textem. Oficiální dopis by měl být psán na psacím stroji, zatímco ten soukromý nikdy. Jedině rukou.Papír pak lze třeba navonět nebo pomalovat, často proto, aby pak dotyčnou mohli pomilovat. Dopis se pak složí do obálky, ta se ofrankuje (opatří poštovní známkou) a vhodí do poštovní schránky. Dopis však lze poslat třeba i po ponorce, rychlém poslovi nebo poštovním holubu. Fantazii se meze nekladou.

Odjakživa platilo a dodržovalo se poštovní tajemství. Postup ve firmách byl následovný. Pokud na prvním místě adresy bylo jméno zaměstnance, pak mu byl dopis odevzdán neotevřený. Pokud ale na prvním místě adresy stála firma a teprve pod ní jméno zaměstnance, pak byl dopis považován za služební a jméno zaměstnance tam bylo pouze proto, aby se dopis dostal přímo do rukou příslušného pracovníka.

S elektronickým věkem se ale vše příšerně zamotalo. Kromě záměn adresátů emailů, podobně jako to bylo popsáno v jedné z povídek Karla Čapka, se také do emailu správnému adresátu může přimotat nežádoucí obsah. Zrovna nyní se to stalo mluvčímu firmy ČEZ. Ael to není vše, u ministra Dobeše doutná jakýsi skandál se "čtením soukromých emailů".

Nechápu to. Služební emailovou schránku má každý pracovník přece na to, aby s ní komunikoval služebně. A služební věci jsou takové, které se týkají zájmů celé firma nebo úřadu. A tato pošta přece musí být přístupná všem autorizovaným pracovníkům. Nikoli všem, ale těm, kteří s předmětem korespondence mají co do činění. Zajisté není možné, aby třeba podřízení měli přístup do korespondence nadřízených, ale nadřízený by, dle mého úsudku, měl mít přístup ke služební korespondenci podřízených.

A soukromá korespondence? Ta nemá ve služebních emailech vůbec co dělat. Samozřejmě, že nikdo nemůže zabránit "dobrým kamarádům", aby mu posílali různé srandičky. Ale to nelze považovat za typ korespondence, který by měl být chráněn poštovním tajemstvím. Poštovním tajemstvím je dle mého názoru chráněna korespondence typu "miláčku, já to nedostala", na což miláček odpovídá "ale já jsem ti přece nic neposílal". Tak toto by v žádném případě nemělo procházet firemní nebo služební emailovou schránkou.

K tomu jsou určeny desítky a možná stovky takzvaných freemailových serverů. Vyžadují samozřejmě přístup na Internet, ale nahlédnutí do soukromé poštovní schránky trvá pár minut. Za to by žádný zaměstnavatel asi nevyhazoval a hlavně, dnes už není problém vyřizovat poštu přes mobilní telefon. V práci to sice zabere více času než přímý přístup přes Internet, ale zato to nezanechává elektronickou stopu v systému zaměstnavatele.

Takže, abych to shrnul. Pokud se ministr Dobeš zajímal o to, jak jeho podřízení služebně komunikují elektronickou poštou, je to v naprostém pořádku. Vždyť v předelektronické bylo zcela absurdní, aby si šéf nemohl prohlídnout šanon s korespondencí. Tehdy by totiž byl vyhozen ten, kdo by v tom chtěl šéfovi bránit. A to nejen v "socialistickém táboře". I všude jinde.

Ale pokud si někdo (netuším, jak to ve kutečnosti bylo, četl jsme jen krátkou noticku v novinách) vyřizoval soukromou korespondenci nejen na služebním počítači, ale dokonce přes služební emailovou schránku, pak, pokud ještě nebyl vyhozen, by měl každou neděli dávat v kostele na modlení.