Mám na autě kameru, tak se z toho posměju?

Jsem již ta „starší generace“, ale trochu si s Internetem a mobily ještě tykám. Natočil jsem taky celou řadu videí na mobil. Celkem to byla čtyři videa, natočená asi před šesti lety za jednoho letního odpoledne na chalupě. Děj těch videí je vrcholně zajímavý a úžasně dramatický. Můj pětatřicetiletý syn na nich učí mojí patnáctiletou dceru jezdit na motorce a již ve druhém videu jede dcerunka sama a docela jí to jde. Díkybohu, video s mojí jízdou se nezachovalo. Nebylo totiž ani natočeno.

Můj řidičák na motorku z roku 1970 byl totiž ještě zcela nekonzumovaný, nikdy jsem ho na veřejné komunikaci nepoužil a na soukromém pozemku to bylo poprvé. Jel jsem zcela střízlivý, ani jedno pivo jsem předtím nepožil, ale „akosi som zabudol“ šaltovat. Takže pozemek jsem objel na jedničku a motorku vrátil, že to už ve svém věku nemám zapotřebí.

Já nechci zpochybňovat užitečnost videozáznamu pro objasnění dopravní nehody. Otázkou ale je, jakého videozáznamu. Jako příklad vezměme velmi mediálně ventilovanou nehodu Dary Rolins, při které zahynul jistý pan Rotrekl.

Samozřejmě, kdyby tato nehoda byla profesionálně natočena několika ocejchovanými a ideálně umístněnými kamerami, tak by ten záznam dal zcela jistě jedinečný podklad pro vyhodnocení té nehody.

Ale, byl by to podklad dostačující? Já si myslím, že ne. Nevím, nakolik je snímán i „kokpit“ vozu, ale právě tento záznam, synchronizovaný s venkovními kamerami, by pro objasnění míry viny paní Rolins byl asi rozhodující.

Souzena a odsouzena byla nakonec proto, že se nedostatečně věnovala řízení vozu (dávala napít dítěti) a proto na chybu motocyklisty pana Rotrekla reagovala pozdě a nepřímo tak způsobila jeho smrt.

Samozřejmě, že i dnes existují a jsou dostupné technické prostředky, které dokáží současně snímat vnějšek i vnitřek vozu, otázkou ale je, zda si to řidiči přejí. Nevím, kolika řidičům a cestujícím by bylo příjemné, aby si policie přehrávala záznamy jejich hovoru v době před nehodou.

A požadavek může být i na dlouhé minuty před nehodou, prostě a jednoduše proto, že to může příčinu nehody osvětlit. Je to již nějaký pátek, bylo to krátce po pádu „šokializmu“ a kamarád jel z chaty na Písecku směrem na Prahu a přitom se vehementně hádal s manželkou.

Hádka byla tak ostrá, že on v té „nasranosti“ začal předjíždět tam, kde neměl a čelně se srazil s trabošem. A osádku toho pryskyřníku docela slušně zmasakroval. Nikdo sice nezemřel, ale ještě po několika měsících byli ve špitálu, jeden se šrouby v noze, druhý špatně viděl a podobně.

Kamarád pak zuřil, že těch pět let zákazu řízení je mnoho, ale já jsem se soudu nedivil. Odkrvená hlava muže může pro manželku či milenku znamenat dobrou zprávu, ale v tomto případě zmizel spolu s krví z hlavy i rozum a nikam se nenalil.

Prostě a jednoduše si myslím, že to amatérské natáčení může být dobrým sluhou, ale špatným pánem a hlavně si myslím, že je účinné pouze pro nějaké modelové případy, které vůbec nemusí nastat.

Tak třeba pro případ, kdy do mě před čtrnácti dny nacouval mezi kamióny ruský Superb (ruský řidič), by taková kamera byla na dvě věci. Na hovno a na obtíž. Já ve stojící koloně vyjížděl z levého pruhu mezi dvěma kamióny směrem k exitu z dálnice (nestandardní manévr) a jak jsme vystrčil čumák z mezi kamióny, už jsem ji měl.

Nechci nadužívat libozvučné slovo hovno, ale přesně to by kamera na čelním skle natočila. A jiný příklad: Prosím vás, k čemu vám, je, když máte natočeno, že někdo nedodržel bezpečnou vzdálenost?

K ničemu. Protože, pokud vás nabourá, tak je to nedodržení vzdálenosti zřejmé a pokud vás nenabourá, což je ten nejčastější případ, tak ten záznam prostě smažete, že? Co taky s ním? Takže bych radil, zbavit se iluzí, že kamera v autě řeší příčiny všech druhů nehod. Ani náhodou ne.

P.S, Je mi jasné, že si na té mé nehodě „zgustnete“, ale prosím, dělejte to s vkusem.