Makedonský koncentrační hraniční přechod Idomeni-Dachau

Náš slovník se mění. Vznikají slova nová, stará upadají do zapomnění a význam se mění. Například slovo *unda, které tak barvitě použil prezident Zeman znamenalo původně věno. Každá nevěsta to (nebo ji) měla. Věno, samozřejmě.

A to ostatní šlo automaticky s ní, že? A někdy je slovo v cizím tvaru urážlivé, v češtině ale ne až tak moc. Mnohá matka nerada slyší, že její dítě je retardované, pokud však se použije slova opožděné, tváří se daleko spokojeněji.

A třeba slovo tunel, tunelář by před 30 lety nemělo žádný pejorativní či dokonce urážlivý význam (je to totéž), zatímco dnes jde o označení vskutku nelichotivé. A vypátrat, kdy slovo koncentrační tábor nabylo svého odpudivého významu, asi nebude těžké.

Nicméně znalci tvrdí, že první koncentrační tábory použili již Angličané na přelomu 19. a 20. století a vůbec netuším, jak správně popsat ony tábory, ve kterých v průběhu 2.sv.války USA soustředily, tedy koncentrovaly všechny občany USA japonského původu. Koncentrační nebo ne?

A slova se dají též velmi krásně a efektivně zneužít k propagandě:

Řecký ministr vnitra Panajotis Kurumblis v pátek přirovnal uprchlický tábor v Idomeni na řecko-makedonské hranici k nacistickému koncentračnímu táboru Dachau.Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/recky-ministr-vnitra-prirovnal-uprchlicky-tabor-k-dachau-pma-/zahranicni.aspx?c=A160318_154728_zahranicni_jj

A je to. Propagandistický balónek byl vypuštěn, Řecko odehrálo míč na druhou stranu propagandistické sítě a čeká na odezvu. Samozřejmě, otevření tohoto hraničního přechodu by Řecko zbavilo většiny starostí a naopak by je přidělalo dalším zemím.

Do taktiky a strategie běženců lze bez problémů nahlédnout. Je velmi podobná taktice hladovkářů. Ti, pokud to myslí vážně a nikoli teatrálně, se přivedou do kritického stavu a očekávají, že jejich požadavky budou splněny. Že je systém nenechá zemřít.

Obvykle nenechá, ale jsou výjimky. Britská PM M.Tchatcher nechala v roce 1981 deset irských teroristů, kteří ve vězení Maze drželi hladovku zemřít. Jistě ji za to mnozí odsoudili, ale ona tomuto vydírání prostě neustoupila.

A to, co se dnes v táboře Idomeni děje, je tomuto vydírání velmi, velmi podobné. Tak, jako hladovějící člověk slábna, tak zase "Účastníci zájezdu do kempu Idomeni" trpí chladem, vlhkem, nemocemi a možná také i hladem.

A nikdo z nich nerozumí krátké zprávě: Nikdo vás sem nezval, můžete kdykoli odejít. Ne, tomu oni rozumět nechtějí a také nebudou. Vždyť, jak jinak. Vsadili na cestu do vysněného Německa všechno a věří, že si ji také vyvzdorují.

Nevím jestli nějaká sázková kancelář vypsala kurzy na letošní pohyb běženců. Pochybuji. Ale v zásadě jsou dvě možnosti:

1. Hráz na Makedonských hranicích, potažmo na celém Balkáně vydrží, Balkánská cesta zůstane uzavřena a nebude se, alespoň v tom miliónovém rozsahu, opakovat minulý rok nebo
2. Evropa v čele s Frau Merkel podlehne tomuto citovému vydírání a nějakým způsobem Makedonii a ostatní balkánské státy donutí ke znovuotevření té cesty.
3. A jistě existuje i třetí možnost, otevřená, ale významně přiškrcená Balkánská cesta, která má mnoho variant.

Možností je hodně. A na závěr řeknu, co již delší dobu nosím v hlavě a konečně to mohu prodat. Nevím, kdo z vás kdy napínal tenisovou nebo volejbalovou síť. To zařízení, které to umožňuje se jmenuje "rohatka a západka".

Kolečko, zvané rohatka, kterým otáčí napínací klika má nerovnoměrné ozubení. Po jedné straně ozubení západka bez problémů klouže, ale pak brání zpětnému otočení kolečka.

A stejně tak migranti do Německa velmi snadno do země vklouznou, ale pak se zcela zadrhnou a jen velmi těžko nebo skoro vůbec, lze onou migrační klikou otočit zpět a dostat je ze země.

Zapadli tam, jako ta západka, i když velmi mnozí vůbec nezapadli. Ale to už je na jiný článek, který by měl asi titulek: Děs, běs, hrůza a rezignace německé policie v boji s běženeckou kriminalitou. Očekávám v tomto významnou pomoc pana Vokouna, který je, soudíc podle diskuzí, velmi fundován.