Má Klaus jako „nevězněný nedisident“ nárok na medaili?

Neboli dají mu či nedají tu medaili? Ale to bylo jen ve filmu Anton Špelec ostrostřelec s tehdy zbožňovaným a poté pronásledovaným Vlastou Burianem. Ale pokud chceme hovořit o zásluhách pro udělení medaile, pojďme do historie. Za necelé dva roky budeme slavit šestisté výročí upálení Jana Husa. A budeme ho slavit jako země křesťanská, postavená na těchto základech. Ale pokud bychom byli zemí důsledně protiklerikální, tak bychom přece nemohli Jana Husa slavit, že?

A proč? Jan Hus přece nehlásal ani nevíru v Boha, ani nechtěl zničit svatou církev římskou. Chtěl pouze napravit její nedostatky. A přesně to já vidím u Václava Havla a většiny jeho „spolubojovníků“ z Charty.

Jako sláma z bot jim všem čouhá snaha reformovat socialismus podle sebe, nikoli jej jako státní ideologii opustit a tedy zničit. Já se žádnými zásluhami na pádu režimu nepyšním. Pokud bych to měl parafrázovat, tak já jsem panu faráři chodil stříhat trávník, zatímco chartisté byli vyhozenými ministranty.

Nikdo neměl důvod mě trestat, i když jsem v socialistického Boha nikdy nevěřil. Ale Chartisté, kteří ve své převážné většině, již kvůli své minulosti, v socialistického Boha věřili, občas trestáni byli.

Je to stejné, jako s tím Janem Husem. Ani církev a ani komunistická strana netrestali tak krutě bezvěrce, jako odpadlíky od víry nebo takové, kteří se straně znelíbili. A dovolte mi, abych zde ve článku zareagoval na dva diskusní příspěvky:

Pan Otto Černý mi napsal toto:

„Já se snad kvůli vám ponořím do starých textů. Pane Hermánku, to nemusel nikdo vyslovovat, to bylo samo sebou, že jde o zrušení vedoucí úlohy strany, atd., protože to další z toho vyplynulo. Proč by se kritizovala různá rozhodnutí právě té strany? Protože byla u moci a škodila. Škodila nejen z podstaty své ideologie, ale i proto, že byla jediná a měla monopol moci. Kdyby neměla monopol moci, tedy vedoucí úlohu, tak by těžko si mohla dělat co chtěla, protože by jí nějaký oponent demokraticky utnul.“

A já musím oponovat. Chartě nikdy nešlo o zrušení vedoucí úlohy strany. Šlo jí o to, aby KSČ změnila politiku na reformní kurz a oni se tak znovu stali hráči v poli a nikoli na střídačce, kde podle nich seděli již velmi dlouho.

A druhý příspěvek, který ilustruje, proč si myslím, že není nutné, aby každý, kdo byl za bolševika zavřený, byl také vyznamenaný je tento, od paní Jaroslavy Kaniokové:

„Taky většinově souhlasím s p. Kindlem, i jako signarářka Charty. Žádná lidská společnost se nemá NIKDY hodnotit paušálně, všichni jsme různí. I v Chartě bylo dost bývalých komunistů a je pravda, že tam skutečně nikdo nepřemýšlel o tržní ekonomice. Dokonce si troufnu říct, že o ekonomice se tam nepřemýšlelo téměř vůbec. Tam se především hlavně pořád jednalo o "lidských právech", cenzuře, možnosti svobodného cestování. Dokonce se tam téměř vůbec nepřemýšlelo do parlamentní demokracii - soutěži politických stran. A když, tak negativně.

Václav Havel, rozhovor pro Rádio Svobodná Evropa, červenec 1989:

"Domnívám se, že žijeme v historické chvíli krize totalitního systému komunistického typu a že se začíná těžce rodit nějaký systém jiný, systém demokratičtější, ale

nevím jaký; to ještě nebylo jaksi v histrorii vyzkoušené, co se z toho může zrodit. Rozhodně není myslitelný nějaký návrat do minulosti - taková ta normální parlamentní demokracie, jak funguje na Západě; to asi bude něco jiného, něco nového, ale nevím přesně co. Já mám samosebou své osobní všelijaké představy a vize a nápady, ale to je věc druhá." = třetí cesta..

V knížce novináře-disidenta J. Lederera ČESKÉ ROZHOVORY, vydané v r. 79 v Kolíně nad Rýnem v nakladatelství Index, kde na straně 44 pan Havel říká přímou řečí: "Považuji se za socialistu. Ba domnívám se dokonce, že jsem si leccos vzal i z marxismu."

Takže, ještě jednou a naposled to, co říkám již řadu let. Havel, disidenti a charta nebyli ve své většině žádní zastánci pluralitní demokracie a zásluha na převratu jim je přičítána zcela neoprávněně.

Převrat v roce 1989 byl prostě a jednoduše, tak jak to říká Václav Klaus, dílem většiny lidí, znechucených stagnací socialistického systému. Nic více a nic méně a ten převrat by se odehrál naprosto stejně, bez Havla, Charty a disidentů (a i bez Klause a Zemana, samozřejmě).