Lékaři a normalizační vulgarity

Před pár dny jsem zde běžně přečetl článek lékaře, který akci Děkujeme, odcházíme veřejně kritizoval. Líčil své zkušenosti s reakcemi kolegů. Třetina z nich byla souhlasných a dvě třetiny nesouhlasných. Na tom není nic divného, to se patrně dalo čekat...

Ale co je zarážející, je to, že jedna část těch nesouhlasných reakcí byla psána slušně, druhá část sice neslušně, ale ty dopisy byly alespoň podepsané a poslední třetina z toho nesouhlasného balíku byla jednak vulgární a jednak, celkem logicky, též nepodepsaná.

Nevím, vysokoškolák samozřejmě vulgární být může. Záleží ovšem na tom, kde a s kým , popřípadě na koho, vulgární je. Naše parta halekala vždy na chalupě pod Ještědem tak vulgární popěvky, že sousedka Naďa se rděla a nikdy více na naše sezení s mužem nepřišli. Ještě tak píseň "Šel pan Johannes tou Prašnou Branou, potkal se tam pan Johannes se starou štětkou Annou" by se po lehkém umravnění dala vysílat i v televizi, ale závěrečný song bloku nemravných písní "Vo.....li. vo.....li natěrači naši Ančí na pavlači" by se v televizi nedal vysílat ani náhodou.

Takže tento typ vulgarit je jaksi neadresný a tím i neškodný. Nakonec, je přece známa legendární historka, jak kdysi Winston Churchill, který se spolu s prostým lidem schoval kdesi v Londýně před německým náletem, když vylezl z krytu, tak vesele, možná i obveseleně, to nevím, ale dá se to předpokládat, spustil nějakou příšernou anglickou odrhovačku, která určitě nebyla o nic mravnější než ta naše Ančí. Ale v tomto případě byla ta vulgarita určitě na místě a prostí Angličané zajásali, jak to jejich premiér umí roztočit.

Jaký smysl ale mají hrubosti a vulgarity při komunikaci mezi dvěma, logicky vysokoškolsky vzdělanými lékaři prostě nechápu. Asi to bude tím, že už přece mám nějaké ty letové hodiny za sebou a k tomu ještě tu Kinderstube, která se dnes asi moc nenosí. Dnes si každý, kdo si myslí, že má pravdu, také myslí, že ji může prosazovat všemi prostředky. Prostě proto, že si myslí, že má pravdu. Ale on nestačí si to jen myslet. Já tu pravdu mohu dokonce mít, ale to přece neznamená, že na její prosazování použiji i ty nejvulgárnější a nejnevkusnější prostředky.

Již nepodnikám, ale kdysi před dvaceti lety jsem byl poučen, že dlužníkovi nesmím napsat dopis: "Pokud do tří dnů nezaplatíte, dám Vás k soudu". Kdepak, to by bylo vydírání a bylo by to trestné. Já ho samozřejmě k soudu dát mohu, ale nesmím mu s tím vyhrožovat. Logicky vzato, každý, a samozřejmě i každý lékař, může dát výpověď. Ale, pokud řekne: Jestliže nesplníte naše požadavky, tak to prostě je vydírání nejhrubšího zrna. Kdyby to toto lékař učinil jako individuum: "Pokud mi nesplníte mé požadavky, tak Vás neošetřím", tak by si siě zahrával s trestním zákoníkem. Samozřejmě, šlo yb o to, k jak vážnému ohrožení zdraví pacienta mohlo dojít.

Každý, kdo ve svém povolání, ať už úmyslně nebo z nedbalosti, vystaví druhého nebezpečí, bývá potrestán. Šéf silničářů, který včas nenařídí posyp hlavní trasy, ačkoli o nebezpečí námrazy věděl, bude popotahován. A tak podobně to je u mnoha povolání, jako extrémní příklad lez uvést jadernou elektrárnu.  A tak jsem se zamyslel nad několika možnými slogany několika různých povolání.

1. Náš odchod, Váš smyk
2. Náš odchod, Váš smrtelný smyk
3. Náš odchod, 400V ve Vašich zásuvkách
4. Náš odchod, 400V ve Vaší vaně
5. Náš odchod, Vaše nucené hladovění
6. Náš odchod, Vaše smrt hladem

Vidíte, že jsem vždy vybral dvě varianty (je jich někonečně) mnoho, i když ta lékařská "Náš exodus, Váš exitus" neznamená nic jiného než "Náš odchod, Vaše smrt", což je dle mého názoru tak odporně vulgární, že by žádnému lékaři, který se jako lékař chce cítit, nemělo ani přijít na mysl a člověka, který to vymyslel bych s velkou chutí nakopal do míst, kde záda ztrácejí své slušné jméno. Kam se to hrabe na jakékoli normalizační vulgarity. Tady opravdu není žádné srovnání možné.