Legenda o vybržďování…

Je jako každá legenda. Žije svým vlastním životem, ústím podáním a hlavně pak na Internetu. Ovšem nejen tam, i televize jsou ji plné a sláva vybržďování hvězd se dotýká. Nikoli však tak, aby se ten krásný novotvar „vybržďování“ dostal do thesauru jazyka českého. Já osobně jsem byl vybržděn dvakrát, pokaždé vozem vyšší třídy nebo alespoň s pražskou SPZ (já měl na služební Felicii SPZ Prahy Východ, PHA). Poprvé na Nuselském mostě směr centrum Mercedesem, kterému se nezdálo, že v levém pruhu směrem na most překračuji povolenou rychlost jen o asi 20 km/h.

Podruhé to bylo daleko zábavnější. Jel jsem dolů Kbelskou a na křižovatce a Kolbenovou byl levý pruh plný a v pravém stála jen cisterna. A jedním jediným hbitým manévrem jsem si pomohl a asi šest míst. Pravda, manévr to byl lehce nekorektní, ale není věcí řidičů trestat domnělé přestupky jiných řidičů.

Ten za mnou to očividně nevěděl, a když jsem kvůli provozu zastavil, pokusil se nám nejprve vniknout do vozu, ale já auto včas zamkl. Pak se mi pokusil urazit zrcátko a rozbít pěstí přední sklo. To se mu nezdařilo a tak se za křižovatkou s Poděbradskou pokusil nás vybrzdit. No, to už jsem se mu vysmál, jak hloupě to udělal a já to čekal.

Vybržďování se nyní stalo legendou, je už i v reklamě Českých drah. Ale je to jako se vším u nás. Vybržďování je velmi protivné a naštve, ale skutečné nebezpečí pro zdraví a životy má nepatrné. Většinou hrozí jen „plechy“.

Je mnoho věcí za volantem, kterých bychom se měli vyvarovat. Je to především jízda „pod vlivem“, nepřiměřená rychlost, špatné předjíždění, nedání přednosti a podobné. Kvůli těmto věcem se na silnicích umírá, i když letos díkybohu, rekordně málo. A ne kvůli vybržďování. To je jen, řečí čínského vůdce Mao Ce Tunga, „papírový tygr“.

Ale ono to platí nejen o vybržďování a „pirátech“, ale obecně. Čím horší následky, tak tím je čin posuzován benevolentněji. Je to prapodivné, ale je to tak. V poslední době k tomu máme dva ilustrativní příklady. Doktora Bartáka a „záhadná“ úmrtí dvou žen v Egyptě s tím, že jednou z těch žen bylo ještě dítě.

Pan doktor Barták schytal, a to možná právem, všeobecné opovržení. To opovržení by bylo bývalo možná správné, kdybychom tam ale neviděli (nebo alespoň já) velký stupeň dobrovolnosti. Je to podobné, jako s StB, jenom obráceně.

Tam se lidem vyčítá „dobrovolnost“, i když v 99,99% případů k tomu byli přinuceni pohrůžnou, nátlakem, většinou vidinou ztráty atraktivního angažmá či zaměstnání. Ale u žen, které proti doktoru Bartákovi svědčily, se jejich obavy ze ztráty lukrativního zaměstnání berou jako polehčující okolnost.

A Petr Kramný v Egyptě? Pro mě absolutně nepochopitelná vlna solidarity na téma: „Vraťte nám Peťku domů, vždyť nebyl z ničeho obviněn“. Urazil bych husy, kdybych řekl, že takto přemýšlet mohou jen jedinci tohoto druhu, ať již samice či samci (husy a husáci nebo trefněji „hlupáci“)

Protože snad, alespoň pro mě, rozhodujícím důkazem jsou ty dvě mrtvoly, které prostě o život nepřišly nějakou náhodou či shodou okolností, ale něčím záměrem a je úkolem egyptských úřadů a pouze jejich úkolem určit jak, proč a kdo. My můžeme jen čekat a popřípadě „poslat teplé prádlo“.