Lacinova D1 má vyšší spotřebu paliva než dálnice D8

Nechci znovu a znovu rozebírat ten incident, jehož zavinění bylo na obou stranách, ale potrestán byl pouze jeden účastník té nehody. Nicméně, právě Lacinův incident velmi dobře ilustruje, proč je na dálnici D1 vyšší spotřeba paliva.

Dějiny lidstva určovala náboženství. Určitě není náhodou, že všechna tři hlavní euroasijská náboženství mají jeden ze sedmi dnů jako sváteční, jako den, kdy se nepracuje a člověk by se měl věnovat odpočinku, rozjímání a slavení Boha.

U Křesťanů to je neděle, u Židů sobota a u Muslimů pátek. Ortodoxní Židé slaví Šábes tak důkladně, že nesmí ani zapnout či vypnout světlo a namačkat ve výtahu patro by byl asi již smrtelný hřích. A toto pravidlo sedmého dne mělo v dějinách jediný účel a smysl – zdravotní. Aby se tehdejší člověk neudřel k smrti, byl mu náboženským vůdcem naordinován jeden den odpočinku v týdnu.

Další pravidla jsou třeba potravní. U křesťanů nikterak výrazná, pouze by se měl dodržovat půst, u Židů a Muslimů pak daleko přísnější. Nesmějí jíst vepřové a příprava stravy je u nich definována závaznými pravidly, Košer nebo Halal a snad jsou tato pravidla dokonce téměř identická.

A co je novodobým náboženstvím? No přece motorismus. A abychom se na těch silnicích nepozabíjeli, tak naši novodobí kněží – vládní úředníci – nám stanovili přísná pravidla, jak se na silnicích chovat. Dříve to byla vyhláškami definovaná Pravidla silničního provozu, dnes k tomu účelu máme Zákon o provozu na pozemních komunikacích.

Ale stejně jako většina současných Křesťanů svá pravidla již nedodržuje (u Muslimů to je zcela naopak), tak ani většina řidičů nedodržuje ustanovení onoho výše citovaného zákona a policie k tomu velmi často jen pasivně a nečinně přihlíží.

Místo jakýchsi „směšných“ pravidel vytvořili jsme si my řidiči jiná, nám lépe vyhovující pravidla. Jet po dálnici D1 v hustém provozu předepsanou rychlostí130 km/h je prakticky nemožné a člověk, který by tuto rychlost chtěl dodržovat jednak trýzní sám sebe a za druhé ohrožuje nebo alespoň omezuje ostatní účastníky „Cirkusu D1“.

Takový řidič totiž musí neustále skákat z pruhu do pruhu. Jakmile jede v levém pruhu oněch předepsaných 130, má absolutní jistotu, že do minuty, ale spíš daleko dříve, se mu v zrcátku objeví jiný vůz a on musí zpět do pravého pruhu, který ale žádných 130 ani náhodou nejede. Takže musí neustále brzdit a akcelerovat, což zcela nepochybně zvyšuje spotřebu paliva.

Já, přiznám se, tento druh skákání z pruhu do pruhu nemám vůbec rád a proto na D1 jezdím „plynule“, to znamená, že jedu levým pruhem a uhnu pouze tomu, kdo jede prokazatelně víc než 160, s ostatními prostě srovnám krok. Ovšem ta vyšší rychlost samozřejmě také znamená vyšší spotřebu paliva.

A proto mám rád, když někdy o víkendu vyrazím za synem na jeho haciendu poblíž Mělníka a na D8 si v pohodě jedu v pravém pruhu svých tachometrových 120-130 km/h,což je ve skutečnosti ještě méně. Potěšeně sleduji ručičku okamžité spotřeby paliva a vím, že mě čerpací stanice LPG při příštím čerpaní plynu pochválí a nevytáhne mi z kapsy tolik peněz.

Ale, jak je to s námi lidmi běžné, jen málokdo umí chovat se zcela rozumně a proto, jakmile zase vjedu na D1, zařadím se dle zvykového práva a klovacího pořádku do levého pruhu a svištím vstříc krásnému Brnu s nadějí, že žádného sedmnáctiletého šílence na své cestě nepotkám.