Lacina by dnes svůj hat-trick asi nepředvedl

A to nejen proto, že auto možná už neřídí. Spravedlivý rozsudek nad pirátem ještě nenabyl právní moci. Ale hlavně, asi by se dnes pro ten trik nenašla žádná ochotná asistentka, jištěná ještě asistentem. Takové dvojí jištění, které se v jiném, ještě daleko nebezpečnějším, oboru lidské činnosti, kde se též používá pojem "belt and braces"...

Ale sexuální osvětu tady páchat skutečně nehodlám. Řeknu to jinak. I když to vypadá na pravý opak, tak toto počasí je pro bezpečnost silničního provozu pravým požehnáním. Jednak mnozí slabší řidiči vůbec nevyjedou a sníží se tak hustota provozu. A ti slabší, kteří přece jen vyjedou, skončí často v příkopu než stačí způsobit nějakou větší nehodu. A i když přece jen k nějaké vážnější nehodě dojde, tak by její následky neměly být tak tragické, protože rychlost nárazu není tak vysoká.

A pokud se někdo i v takovýchto podmínkách dokáže zabít, pak splnil kriteria pro udělení Darwinovy ceny. Kdo neví, co je Darwinova cena, tak ať si zagoogluje. Ve stručnosti lze říci, že se uděluje vždy tomu, kdo zahyne tím nejidiotštějším způsobem a zabrání tak šíření svého idiotského genomu.

Moje soukromé vzpomínky na sníh a led jsou, pokud se manželek týče, značně rozporuplné. Také jsem s jednou z nich zažil takový hat-trick, ovšem s negativním znaménkem. Nejprve jsem půjčil svoje auto kamarádovi, aby se svojí a mojí manželkou jeli lyžovat a já mezitím hlídal děti. Ovšem, kamarád si chtěl dát pivo, dal auto mé ženě a ta, neznalá pravidel jízdy na sněhu, auto nejprve z kopce řádně rozjela a pak šlápla silně na brzdu.

Jak se dalo čekat, tak z auta se staly sáňky (Žigulík ABS neměl ani náhodou) a vůz se v plné, ale dosti nepatrné rychlosti, zastavil o zaparkovanou Avii. Domu jsem jeli autobusem. Do podrobností nechci zabíhat, ale třetí a poslední incident se sněhem jsme měli, když jsme se jeli rozvádět. Bylo to v prosinci 1997 a tatínek jí krátce předtím koupil Oktávku, tehdy něco nevídaného, na kterou jsem nesměl ani sáhnout.

Manželka byla rozvoduchtivá a tak pro mě přijela na Chodov do mojí práce. Vše probíhalo hladce dokud jsme z Michle neuhnuli na spojku pod tratí. A ta spojka nebyla vůbec protažená a tak manželka, vědoma si předchozích zkušeností, zastavila a řekla "teď musíš řídit ty". Já vždy splním každé ženě každé přání. Samozřejmě, pokud to jde. Už jsem také stalo, že jsem znaven usnul a nároky nesplnil. No, a věk se samozřejmě také počítá, že?

Rozvod klapl OK, bylo to ještě podle starého zákona, a my šli ruku v ruce koupit za mé peníze dcerce k vánocům elektronické piano. Má absolutní hudební sluch, tedy ta dcerka samozřejmě. Nedávno jí bylo osmnáct. Bylo to šestého v měsíci a sedmého toho samého měsíce udělala zkoušky v autoškole. Jenom jsem s ní ještě nejen po sněhu, abych to posoudil. Ale ona možná také ještě ne.

A Lacina? Já prostě té rozšířené verzi nevěřím. A nevěřím ji čím dál, tím víc. Protože původně hat-trick není nic jiného než trik s kloboukem. A klobouk je tou nejrozšířenější rekvizitou kouzelníků nebo spíše iluzionistů. Kouzelník má ruce rychlejší než oči a tak nás přesvědčí o tom, že jsme viděli něco jiného než se ve skutečnosti stalo. A stejným, i když neúmyslným, trikem je ten videozáznam o tom, jak Lacina "úmyslně vytlačuje" jiné auto z dálnice.

Málokdo se ale zamyslel nad tím, že to video třeba vůbec žádné úmyslné vytlačování neukazuje, ale že ukazuje to. co se je silnicích a dálnicích stává každou chvíli. Řidič jedoucí v jednom pruhu přehlédne auto jedoucí v druhém pruhu, do kterého chce vjet a je z toho nehoda. Ovšem při takové nehodě obvykle skřípou plechy a posléze se sepisuje protokol pro pojišťovnu.

Ale v tomto případě, předchozím neverbálním konfliktem vystrašená řidička, místo aby se nechala z boku nabourat, zvolila v panice škubnutí volantem, které její auto katapultovalo ven z dálnice. Příšerně nebezpečný manévr. Oba v té Mazdě by tam měli každý rok chodit zapalovat svíčky. Každý normální a zkušený řidič by s snažil za každou cenu zůstat na tělese dálnice, i když by to znamenalo nějaké odřené plechy na autě.

Ale, když si Češi něco vezmou do hlavy, tak je to už nepustí. Ostatně, toto ani zdaleka není jediný případ unáhlených a neobjekticních soudů, kterých se zdejší obyvatelstvo dopouští. Ale o tom až jindy.