Komunismus, Dubček a alibismus. Tři neštěstí našeho národa

Začněme, podle abecedy, alibismem. Ten, ve většině případů, není v technických oborech možný. Pokud projektant spočítá špatně barák nebo stavbyvedoucí ošidí stavbu a dům spadne, tak obvykle je viník jasný. Nemůže se vylhat.

Ale v politice a historii to je úplně jinak. Nikdy jsem nikde nečetl, že Masaryk, Beneš a jejich druzi postupovali při stavbě Československa zbrkle a svévolně. Dovolím si zde citovat tu často proklínanou Wikipedii, která se ale asi moc nemýlí:

Podle údajů z roku 1921 bylo obyvatelstvo mnohonárodnostního Československa složeno z 6,6 milionů Čechů, 3,3 milionů Němců https://cs.wikipedia.org/wiki/Sudet%C5%A1t%C3%AD_N%C4%9Bmci.

To je příšerné číslo. To je víc než sud s prachem. To je sud, ke kterému už je natažena zápalná šňůra a kolem, se sirkama v ruce, běhá Konrád Henlein. Já se přiznám, že jsem toto exaktní číslo nikdy takto přesně nečetl a jsem z toho následně šokován.

Protože, jak si proboha naši politici mohli myslet, že to vydrží? To si jen nalhávali, protože nechtěli být provinčními vídeňskými politiky, ale špičkami ve vlastním státě, který je bude zbožňovat.

Jakýsi moudrý muž se tehdy celé idei Československa vysmál a dějiny mu daly krutě za pravdu.

Komunismus k nám byl zanesen také v důsledku příšerné naivity se kterou Československo vznikalo a dalo tak Hitlerovi skvělou příležitost ve věci sudetských Němců. Válka by asi vznikla tak, jako tak, ale přiznat si chyby, které jsme, jako Československo, vůči sudetským Němcům udělali, neumí dodnes nikdo.

A důsledkem zdlouhavé války bylo co? To, že vítězný SSSR osvobodil převážnou část našeho území a komunismus tam instaloval. Samozřejmě, za obrovské podpory zdejších Quislingů v čele s Gottwaldem. A jednou takto instalovaný "komunismus" (byl to samozřejmě socialismus) měl být neměnný.

Ale přišel jeden, do té doby zcela neznámý politik, stal se šéfem KSČ a se záměrem získat si, kromě skoků z věže, sympatie národa také něčím jiným, začal povolovat otěže. Ovšem omylem jeho, omylem Havla a omylem všech dalších reformních komunistů byla myšlenka, že lze vybudovat demokratický socialismus.

To nejde, ale přesto se Dubček a jeho nohsledi pokusili lít vodu do kyseliny sírové, tedy udělat něco, co nedopadne dobře. Mně bylo dvacet. Já blbec nosil Dubčeka na klopě. Omlouvá mě moje mládí. Ovšem, co ti zralejší, čtyřicátníci a padesátníci? Ti nevěděli, jako příšerná kravina to je?

Taková kravina, kterou velmoc SSSR v žádném případě nehodlala skousnout. Že si prostě nenechá strategicky významné Československo vyrvat ze svazku? Že by to pak mohli hned zabalit? Vždyť to musí vidět i ten, kdo neumí spočítat modul pružnosti a modul pevnosti při projektu domu.

Prostě, čím dál tím víc o tom přemýšlím, tím víc se divím, jak se člověk Dubčekových schopností vůbec mohl dostat na to místo, které zastával. Za dva měsíce a něco opětovně začnou každoroční orgie, lkaní a zoufalství nad "ruskou okupací", ale nikdo se nezamyslí proč?

Vždyť to přece bylo jasné i zcela normálním, obyčejným lidem. Že hrozí, že na nás Rusové (správně Sověti) vletí. Ale vedení státu má přece své zpravodajce, takže musí vědět podstatně víc. Nerozumím tomu.

Možná si to představuji jako Hurvínek válku, ale 72 hodin před 21. srpnem 1968 si mohl svéprávný šéf státu zavolat šéfa Státní Bezpečnosti, předat mu seznam 100 nejvýznamnějších odbojníků a přikázat mu uvalit na všechny vazbu.

Jistěže by to bylo nedemokratické, ale účinné, podobně jako vazba Miroslava Sládka při prezidentské volbě Václava Havla v roce 2008. A pak bych, být na místě hlavy státu, povolal k sobě sovětského velvyslance a informoval ho o tom, že socialismus není ohrožen, že mám moc pevně v rukou.

A to mi připomíná vodníka Čochtana v podání Jana Wericha, jak na jeho rybníku plul na kánoi tlustý náčelník skauta a na pupku měl placku Buď připraven. A tak ho Čochtan převrhl a on připraven nebyl. A přesně tak to bylo s Dubčekem.

Nebyl připraven.