Kolika silných muslimů je třeba pro jednu silnou muslimskou buňku

V roce 1970 jsem ve Vysokých Tatrách prováděl skupinu turistů z NDR. Čert tomu chtěl, že jsem musel sdílet pokoj s učitelem tělocviku a činovníkem SED, což byla vychodoněmecká verze KSČ.

A ten zdatný funkcionář svolal hned druhý den pobytu do našeho pokoje buňku SED. Za dveře mě nevyhodil a tak jsem mohl poslouchat jeho pokyny pro následující pobyt skupiny. Nic moc důležitého to ale nebylo. 

Když jsem já o pár let vedl skupinu funkcionářů SSM v rámci tzv. "Azurového programu" vedl skupinu na Mazurská jetera, nikdo tam nic podobného nekonal.

Jen jedna soudržka mě ostudně obehrála v liciťáku a druhá zase měla tak krásná prsa, že si je dodnes pamatuji. Ale to byla Polka.

A co muslimové? Jeden imigrant zde určitě žádnou buňku zakládat nebude, to je nade vší povhybnost. Dva již možná a čtyři pak naprosto jistě. A pro příklad nemusíme chodit daleko. 

Postačí Londýn 7.7.2005. U těch atentátů jsem přímo byl. Samozřejmě, nikoli přímo na místě, to bych už nebyl naživu, ale byl jsem ve firmě, asi půl hodiny vlakem z centra města. A zažil jsem ten bezprostřední šok a bolest obyvatel. 

Taže pro mě je jakákoli skupina muslimů usídlená zde nebezpečnou osinou v prdeli a jakmile bych se takové skutečnosti měl dožít, tak bych si připadal jako Yves Montand ve filmu Henri-Georges Clouzota z roku 1953 Mzda strachu.

Prostě, jako bych neustále seděl na barelu s nitro glycerinem.

A nenechte se prosím ošálit jejich. současným mírumilovným vzhledem. Jejich chování se může zradikalizovat kdykoli. Vždyť ti čtyři atentátníci z londýnských atentátů se v UK narodili a chodili tam do školy.