Koho volíš, Losnu nebo Mažňáka, Drahoše nebo Zemana?

Budiž popravdě řečeno, že knihu jsem nečetl a nevím, kdo z těch dvou byl klaďas a druhý záporák. Ale, přesně před dvacet lety jsem měl na starosti skupinu montérů GSM, se kterou jsem posléze jel i na Slovensko.

A, takříkajíc v poli, má šéf o skupině daleko větší přehled, než od telefonu a klávesnice PC. A tak mě zaujala dvojice montérů, která se chovala jako homosexuální pár. Ne, že by se nějak muckali, to vůbec ne, ale všude chodili spolu a vždy platil jen jeden.

A ten jeden, s krycím jménem HBO, potom nastoupil i do nadnárodní společnosti, kam jsem odešel pracovat. A protože už nejsme v perexu, tak nastal průser, protože HB naládoval služební felicii firemními notebooky a digitálními foťáky a s nákladem zmizel.

Průser pak pokračoval u soudruha náměstka a generální ředitel vyhlásil na hlavu HBO odměnu typu "Dead or Alive", tedy, dostaňte ho mrtvého nebo živého. Ale, ohne sranda, ta odměna 100.000,- Kč byla za vrácení toho materiálu v hodnotě přes 1M.

A co byl důvod toho placení útraty na Slovensku a krádeže firemního inventáře v Praze? Stále stejný. Závislost na hracích automatech. Jistěže, pan Horáček nikdy fimu s hracími automaty neprovozoval, ale prodejný sex je vždy prodejný sex.

Ať se provozuje na ulici, po Internetu a privátech nebo v prvotřídních salónech, vždy to je prodejný sex. A jestliže se hazard provozuje na koníčkách, v herních automatech nebo sázkových kancelářích, vždy to je hazard, který slabšího člověka dokáže vždy zruinovat.

Mého kamaráda Raimunda, už je na pravdě boží, kdysi oslovily dvě hezké dívky, pozvaly ho do bytu, nabídly před službami ještě kávičku s Rohypnolem a pak s jeho OP a klíčemi od bytu se vydaly k němu domů, kde byla jeho žena a z té vymámily 5.000,- Kč s tím, že on sedí v herně a potřebuje peníze.

Takže, sklouznutí ke hraní nebo placenému sexu je velmi snadné a není příliš populární. Proto si říkám, že kdyby náš milý prezident, štíhlý abstinent a nekuřák pan Miloš Zeman náhodou "natáhl brka", pak bych vždy volil Drahoše a ne Horáčka.

A má to ještě jeden aspekt. Je sice pravda, že za normalizace a asi i dlouho předtím, žádný útvar oficiálně zvaný "Státní Bezpečnost (StB)" neexistoval, ale "Co je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně."

Takže je jedno, jak té státobezpečnostní složce budeme říkat. Nás, zahraničním obchodě, sledovala kontrarozvědka, což byla nějaká XY Správa SNB, vnitřní věci měla na starosti zase jiná složka SNB, nějaká AB Správa.

A jedno vím naprosto jistě. S StB (budu používat tuto zavedenou zkratku) to bylo jako s HIV pozitivitou. Jakmile s ní někdo přátelský obcoval, tak nikdy a nikde není zaručeno, že odmítl. Lidé umírají, papíry se zkartují, mnohé se zamlčí...

...ale stejně jako ten, kdo v USA "obcoval", tedy hovořil v průběhu loňské prezidentské volební kampaně s ruským velvyslancem a jeho zástupci, se nemůže z nějakého podezření jen tak vyžvanit, tak také nikdo, kdo v ČSSR získal titul KTS (kandidát tajné spolupráce) není bez podezření.

Ano, je to tak. Jednou si k tajným službám čuchneš a smrdíš celý život. Stále tě mají v hrsti, protože odtamtud a to ani z té KTS kandidatury se dobrovolně nevystupuje.