Klikl jsem Paroubkovi. Je to vůbec normální?

Asi ne, protože když jsem v roce 2002 zavítal na předvolební shromáždění na Můstku, kde tehdy ještě postával též primátor Kasl, tak jsem moc přesvědčený nebyl a po cestě domů jsem vsadil 200,- Kč na vítězství ČSSD ve sněmovních volbách. Slečna, která ode mě peníze přijímala se asi strašně divila, když jsme říkal "doufám, že ty peníze prohraji".

Bohužel jsem vyhrál a tiket jsem dal tehdy pětadvacetileté dceři, ať výhru s kamarády probendí. Takže celkem určitě nejsem voličem ba ani příznivcem ČSSD, natožpak jejího "maskota" Jiřího Paroubka. Tomu jsem dlouho nemohl přijít na jméno a teprve dnes, kdy je je nejen v opozici, ale také si bere oddechový čas, se dá číst.

Skoro všude v demokratické Evropě to je tak, že jsou vždy dva hlavní proudy. Dvě hlavní strany. Řekněme, pravicová konzervativní s důrazem na osobní odpovědnost a levicová, sociálně demokratická, s důrazem na přerozdělování bohatství. Teoreticky by se ty dva směry měly u vlády střídat, a to, co konzervativci vydělají, socialisté zase přerozdělí, jinými slovy utratí.

Ovšem u nás jsme již podruhé svědkem vzniku silné "odpadlické" strany. V letech 1997/1998 to Byla Unie svobody, která si dělala málem nárok na volební vítězství. Výsledek byl ale daleko slabší, ale přesto dosti významný. Ale i ten Unie svobody ústy Jana Rumla dokonale prohospodařila. Pak ještě statovala ve Špidlově, Grossově a Paroubkově vládě ČSSD, ale prakticky tam nedělala nic jiného než opticky legalizovala hlasování ČSSD s KSČ.

Podstatně lépe dopadla o dvanáct let později TOP09. Také vznikla odštěpením lidí z existující strany, ale její vedení nebylo tak amatérské, jako to Rumlovo. Dokázala lidem nabídnout atraktivní program a byla vlastně "skokanem voleb". Lavírující VV se nakonec přiklonila k pravici a vznikla vláda se silným mandátem. To ostatně všichni dobře víme, není to zas tak dávno.

Ovšem, chtělo by se říci: Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi a jeden úspěch ve sněmovně ještě neznamená podobný úspěch na pražském magistrátě. Jiří Paroubek se logicky ptá, proč nikdo neprotestoval, když byl obejit vítěz voleb - ČSSD a mnoho lidí je připraveno demonstrovat, když se TOP09 nepodařilo pro sebe v Praze vyjednat koalici tak, aby měla primátora.

To je ale prostě politika a její zákonitosti. Dát včas lepší nabídku, nebýt na partnera agresivní, nekádrovat ho. Plus mnoho, mnoho dalších věcí, které nezasvěcený ani nemůže znát. A ty protesty? Já osobně se domnívám, že to je stále stejná partička lidí, kterým se, tak trochu posměšně, říká "Tábor pravdy a lásky" a jejíž hlavní protagonisty dobře známe z komerčních reklam.

• 1998 - Protesty proti "opoziční smlouvě" Klaus Zeman.
  Zde nešlo o nic jiného než o to, že se oblíbenci prezidenta Havla nedostali do vlády
• 1999 - Děkujeme, odejděte.
  Zde šlo zase o to, vyštípat z pozic Zemana a Klause, aby tam mohli nastoupit výše uvedení oblíbenci
• 2000/2001 - Televizní krize
  Opětovný pokus izolovat pod záminkou "svobody slova" ODS a současně si podržet penězovod z ČT
• 2007 - "Boj o Kaplického knihovnu" 
  Jinými slovy, snaha oslabit prezidenta Klause před volbami v roce 2008.

A nyní? Stejní lidé s velmi podobnými hesly jako v roce 1998 půjdou protestovat proti velmi podobné věci. Protestovat proti tomu, že někdo se dohodnout uměl a jiný ne. Pak ale doporučím jít demonstrovat do sídla pražské TOP09 s nějakým úderným heslem. Třeba: Děkujeme, že jste to tak zvorali, tak prosím odejděte!