Když nejde o život...

Ale ono o život jde neustále. V každém okamžiku. I tehdy, když to nejméně tušíme, může na nás třeba spadnout balkón s prasetem. Jistě v Praze asi stěží, jsou však země, kde se domácí zvířata na balkónech běžně chovají.

To byl samozřejmě případ extrémní a velmi výjimečný. Ale jinak si každý z nás ten svůj konec tak nějak nosíme v sobě. Jen o tom ještě neví. Nebudu tady mentorovat na téma, zdravá strava, pohyb, nekouření, málo stresu atd. Nejsem na to odborník. Ale pravdou je, že na tyto choroby umírá nejvíce lidí.

Počet lidí, kteří zahynou při nějakých nehodách je proti tomu určitě menší. A zde pak dochází k zajímavému úkazu. Toho, co je nejbezpečnější, tedy letecké dopravy, toho se lidé nejvíce bojí. Ještě jsem nezažil člověka, který by řekl že se bojí jezdit autem, samozřejmě jako pasažér. Ale lidí, co se bojí létat je dost. A to, pokud vím, velké dopravní letedlo u nás spadlo asi dvakrát v 70. letech, jednou v Suchdole a podruhé v Bratislavě (pořadí už nevím). A kolik desítek tisíc lidí do té doby zahynulo jen na území bývalého Československa na silnicích? Mnoho, asi stokrát víc než v těch dvou letadlech.

A podobný postoj mají lidé k jaderné energetice. Zahyne 150 lidí v uhelném dole v Číně a je to „business as usual“ Nic se něděje a jede se dál. Ale zahynou dva lidé ve Fukušimě? Celosvětový poplach. Při tom zemětřesení a následné vlně tsunami ale zahynulo v Japonsku přes 10.000 lidí. I kdyby v té Fukušimě zahynulo deset lidí, tak to je jedno promile ze všech obětí té živelné katastrofy. A k tomu si ještě myslím, že ti mrtví byli zabiti tou vlnou a nezemřeli z jaderných příčin. Že by zemřeli, i kdyby to byla konveční elektrárna, která by brala chladící vodu z moře.

Prostě lidstvo si vždy něco vybere jako strašáka. Nedávno to byla pandemie prasečí chřipky, kdy se ukázalo, že ten, kdo tu pandemii vyhlásil v zápětí odešel do farmaceutické firmy vyrábějící vakcíny a oba na tom velmi vydělali. A podvod století – Globální oteplení. Opětně byla vymyšlena ta největší pitomost, protože lidé se prostě s největší chutí chytí té největší zhovadilosti. A teď můžeme jen počítat, kolik to celosvětově bude stát peněz. Nás už to stojí miliardy ročně a bude hůř.

Prostě a jednoduše, čím větší pitomost, tím snáze se jí lidé chytí a papouškují ji. Známý bankrotář Václav Fischer byl jednu dobu absolutním favoritem tohoto národa na příštího prezidenta. Velkohubě zvolen, s ostudou odešel. Ale národ se nepoučí, jakmile někdo vymyslí nějakou chytrou „vychytávku, tak se nechá nachytat. Nechci moc brousit do politiky, ale vzestup a pád veverek jsou toho jasným důkazem.

A teď konečně k tomu, co mám na srdci. Proboha lidé, zapněte trochu hlavu a nehrajte si na falešnou pietu. To už mě rozčililo před pár lety, když jsem slyšel, že ve Velké Británii je odpor proti tomu, aby nehoda Lady Diany byla využita v kampani pro používání bezpečnostních pásů. Kdyby Di tehdy v Paříži měla zapnutý bezpečnostní pás, tak její šance na přežití by byly velmi vysoké. Připoutaný stržce na "sedadle smrti" přežil. A kdyby díky té kampani byl zachráněn jeden jediný život, tak to stálo za to a bylo by to to nejlepší uctění její památky.

A podobně s tou nehodou u Slaného. Já jsem bytostně přesvědčen, že ten mladý řidič udělal nějakou fatální chybu. Že silnice je tam tak široká (ne tak úzká, jak včera ukazovala TV Prima ve své animaci), že nějaké skoky ze silnice vůbec nebyly nutné, že by se tam vešel. Ano, možná se mýlím, nebyl jsem tam. Ale vím dost dobře, jak ta silnice vypadá, jezdím občas do Loun.

Ovšem místo seriózní diskuze se na mě navalí spousta agresivní kritiky. Prý, že chci někoho obviňovat? Proboha, jak mohu obviňovat někoho, kdo je mrtvý? Ale snad mám právo říci: Řidiči, pozor, takhle ne. Opatrně s tím strháváním volantu, výlet ze silnice může být smrtelný. A to, že jiný „světoznámý“ výlet dvou lidí v Mazdě smrtelný nebyl, to na věci nic nemění. To byla výjimka potvrzující pravidlo. Ti dva přitom měli neskutečné štěstí a každý rok by do těch míst měli uspořádat pěší výlet a zapálit tam z vděčnosti nějakou lacinou svíčku.