Kdo je otcem privatizace a korupce, pane Kulhánku? Že by V. Klaus?

Ale to je jen zbožné přání pana Věnka Kulhánka, který soustavně neotvírá diskuzi a nutí tak ostatní v tomto příšerném vedru k psaní článků. A hned se mu povedl nádherný přežblept, který zní takto: „Možná se Václav Klaus vyjadřuje i ke své osobě, kdy neznal špinavé peníze. Možná neznal, ale také nevyvrátil jejich neexistenci.“ Pokud si tu větu přečteme pozorně a použijeme základní pravidlo matematické logiky, pak z ní jasně vyplývá, že pokud Klaus nevyvrátil neexistenci špinavých peněz, pak tvrzení autora, že špinavé peníze neexistují platí.

Korupce je prokázána od nejstarších civilizací. Žádná civilizace a žádný režim se bez korupce neobešel. Dnes by se třeba dalo říci, že pakliže anglický král či královna věnovali nějaký dar, nějakou nemovitost, roční důchod, šperk, drahé oblečení a podobně, tak tím své poddané korumpovali a současně i majetek privatizovali.

Takto ti obdarovaní, byli svému panovníkovi nade vše vděčni a rádi planili jeho přání stejně jako Kristýna Kočí a pan Škárka Vítovi Bártovi. V tom k žádnému významnému posunu nedošlo, jen s tím rozdílem, že nějaké výnosné panství znamenalo tehdy daleko více než pár bankovek v obálce nyní.

Korupce jde ruku v ruce s rozkrádáním. Ono je to v podstatě totéž. Pokud chci někde vygenerovat peníze na korupci, musím je prostě někde ukrást. Z matematicko-logických důvodů to nejde jinak, ledaže bych si peníze tiskl nebo korumpoval z vlastního, což se občas opravdu děje.

Zatímco korupce je dávnověká, masová privatizace nikoli. Ta vznikla proto, protože jedna zfanatizovaná část společnosti znásilnila její zbytek a naordinovala ji totalitní socialistický systém.

Jen málo se ví, že míra socializace v bývalém Československu byla vyšší než kdekoli jinde v tzv. „východním bloku“ a možná i vyšší než v bývalém SSSR. U nás bylo státní, resp. družstevní, až na nepatrné výjimky, absolutně vše. A to ani v dogmatické bývalé NDR tak nebylo.

A z míry zestátnění zase plyne obrovský rozsah privatizace, kterou se majetek vracel do soukromých rukou. Samozřejmě, byly restituce a byla privatizace, ale hovořme pouze o privatizaci.

Byla privatizace malá a velká a samozřejmě také kupónová. Diskutovat zde o vhodnosti kupónové metody, je nošením sov do Athén, stejně to nerozřešíme. Kdo vydělal, bude chválit, kdo byl hloupý a svěřil své peníze jiným, bude nadávat. S tím nic nenaděláme.

Takže korupce by zde byla i bez privatizace. Samozřejmě, že v jiném rozsahu, objem peněz a objem zakázek by byl jiný, ale byla by.

V roce 1970 jsem poznal mladého muže, kamaráda mého spolužáka z průmyslovky. A ten pracoval někde na generálním ředitelství čehosi a měl pod palcem přidělování cementu podnikům.

A žil si skvěle, v dotyčném podniku dal ředitel mimořádné prémie, ty byly přetaveny na hotovost, která pak putovala do jeho kapsy za to, že podnik dostal cement, mohl stavět, plnit plán a dostávat prémie.

Zhůvěřilost tohoto člověka šla tak daleko (bylo mu něco přes dvacet) že se s mým kamarádem Kirilem rozhodli, že z Prahy pojedou do brněnského Internacionálu taxíkem na kafe. Ale ne tak jednoduše. V prvním voze oni dva, ve druhém jejich kabáty a v třetím klobouky. Jak jsem koupil, tak prodávám.

Míra korupce je u nás nepochybně vyšší než v civilizovaných zemích, ale kdo by si měl nejvíc drbat hlavu, nevím. Klaus? A proč jenom on? Protože byl nejvíce vidět? Nebo snad Havel? Měl autoritu, ale neuměl ji uplatnit.

A šlo vůbec nějak to „ukočírovat“ a zabránit vzniku rozsáhlé korupce? Možná ano, ale já nevím jak.