Kdo byl „českým Leninem“ Listopadu 1989?

To, čím byl Vladimír Iljič Uljanov, zvaný Lenin, zná asi každý z mé generace a dokonce i z generace mých dětí. Tedy alespoň některých, protože u lidí narozených přibližně po roce 1985 si tak jist už nejsem.Lenina nám cpali do krku horem dolem, stejně jako huse šišky. A nejen to, museli jsme do jeho muzea (nikoli mauzolea) v Hybernské ulici očumovat artefakty z jeho pobytu v Praze a jiné nesmysly. A v Moskvě ještě dodnes obdivují jeho vycpanou mrtvolu.  

Lenin byl nepochybně fanatik a možná i maniak revoluce. Asi neměl nic jiného na práci než spisovat revoluční spisky a organizovat bolševickou stranu. Tedy, i on se občas povyrazil s děvčaty. Ale moc si asi nevybíral, protože nakonec i on se stal obětí příjice. Ostatně stejně jako Klement Gottwald.

Asi to nebudu citovat přesně, ale měli jsme tenkrát na Lenina takovou oslavnou básničku. Zněla asi takto:

Ztemnělá ulice, placatá čepice

Kdo se to potácí, kdo to tu zvrací

To soudruh Lenin se ze schůze vrací

Takže vidíte, že i za toho socialismu byla nějaká legrace a ne, že ne.

Co by se stalo, kdyby Lenina nebylo, nevíme. Jsou to tzv. „kdybyši“, ale další veršík o rybách v řiti již citovat nebudu. Možná by tzv. „sovětská revoluce“ vznikla a možná ne. Možná by tam vznikl stát britského střihu. Kdo ví?

Co ale víme, prakticky na 100%, je že k tzv. „Listopadu 1989“ by v Evropě roku 1989 došlo tak jako tak, bez ohledu na organizace a jednotlivce působící v Československu v tomto směru. Ale, samozřejmou otázkou je, v jakém směru tyto organizace působily a čeho vůbec chtěly dosáhnout?

Nejdůležitější a vlastně jedinou organizací, která vlastně vůbec žádnou organizací nebyla, byla Charta 77. Ale myslím, že ani v jediném dokumentu tohoto neformálního společenství (někdo něco napsal a pak se to poslalo do Svobodné Evropy) není jediná zmínka o nahrazení socialismu kapitalismem.

Není a rád se omluvím, pokud se taková najde. Ale myslím, že být ani nemůže. Protože by to jednak bylo protiústavní, za což byl značný flastr v Minkovicích nebo spíš ve Valdicích. A za druhé, a to je podstatnější, nikdo z předních činitelů charty si to nemyslel.

Pokud je tedy řeč o velké a ideologicky vedoucí části charty, tak bych ji přirovnal k carským důstojníkům ve vyhnanství na Sibiři. A ti důstojníci, zbaveni carem svých výsad, prebend a příjmů se scházejí u Krčmáře a tam probírají, jak se vrátit do svých funkcí. A přitom kritizují carovo okolí i samotného cara.

Nechtějí republiku, to ani náhodou. Chtějí jiného cara a jinou barvu svých důstojnických uniforem tak, aby opět mohli zaujmout svá místa v carské nomenklatuře. A pokud vám to připomíná chování značné části chartistů – vyloučených komunistů, tak to vůbec není náhoda.

Jistě nelze nevzpomenout Václava Havla. Ano, byla a je to výrazná postava ději, ale nikdo mě nepřesvědčí, že chtěl, plánoval a připravoval Listopad 1989. To je prostě jen pověra, nasazení jakési „záslužnické koruny“ na jeho hlavu, ale není to pravda.

Klaus, ten nedělal nic, Zeman napsal jeden článeček, jinak taky nic. V Československu byly až do toho masakru na Národní naprosto mrtvé vody. A ten masakr spolu s inscenovanou smrtí studenta Šmída naplánovala Státní Bezpečnost za účelem výměny neschopného generálního tajemníka KSČ Jakeše za mladšího a schopnějšího člověka.

Měsíce a roky před Listopadem 1989 můžeme přirovnat k nenápadnému úniku zemního plynu do budovy a události na Národní třídě k oné pověstné jiskře, která způsobí výbuch. Prostě a jednoduše, žádného Lenina a ani žádnou „bolševickou stranu“, kteří by tady zapálili revoluci jsme za Husáka nikdy neměli. Plyn vybuchl, protože k tomu prostě nzrál čas a byly příhodné podmínky.