Každá zmínka o Klausovi burcuje hned velké davy

Dnes je 21. března2013 aje to přesně na den čtrnáct dní, kdy prezident Václav Klaus opouštěl po deseti letech Pražský Hrad. A opouštěl ho, proč bychom to nepřiznali, po značné ztrátě obliby, protože „osvobodil tuneláře“, kteří se teď svým obětem cynicky a prakticky smějí do očí. Kdybyste nevěděli, proč prakticky, tak proto, že se to rýmuje s cynicky.

A proč se smějí? No, protože poté, co si nakradli miliardy byli tímto hnusným aktem velezrádného prezidenta uvolněni z věznic, kde si odpykávali své dlouholeté tresty, kterým nyní unikli. Kouzelné na tomto tvrzení je pouze to, že z oněch „tunelářů“ a jiných podvodníků nikdo v base nebyl a pokud byl, tak nebyl osvobozen.

Vím, že jsem s tou amnestií už únavný, ale nemyslíte, že se na prezidenta nahrnula celá velká tuna (to je více než tuna) únavných lží na téma, jak byli poškozeni ti poškození a že, kdyby té amnestie nebylo, tak by ti poškození poškozeni nebyli? Ale ono to tak není. Poškození poškozeni byli, o tom žádná, ale nikoli amnestií. Byli poškozeni nějakým trestným jednáním, ale nikdo z nich nepřišel kvůli amnestii o peníze. To je obludná pomluva.

A nyní k meritu věci. Jak již nejméně dva předřečníci zde napsali, tak Klaus by prý zcela vážně uvažoval o kandidatuře na europoslance. A nastává obrovské divení. Jak to, že Klaus, takový kritik EU, by najednou chtěl do Europarlamentu?

Ono to tak trochu připomíná československé „disidenty“, bývalé členy KSČ. Ti zase tvrdili, že do KSČ vstupovali proto, aby stranu reformovali. To věřím, základní reforma po které toužili bylo, aby vyšoupli ty staré páprdy z jejich funkcí a ty funkce zabrali a pak aby lidem hodili nějakou ohlodanou kost v podobě „demokratického socialismu“, ale svobodné volby si určitě nepřáli, to by mohli přijít o svoje pašalíky.

No, oni o ně nakonec stejně přišli a mnozí z nich se museli, Bože, jaká to hrůza, poctivě živit přesně jako milióny ostatních, nad které se díky svým partajním legitimací tak vyvyšovali. Jako bych slyšel něco o Božích mlýnech, meloucích pomalu, ale jistě. No, je tedy semlely pěkně rychle a mohli se pak, pod dozorem a ideovým vedením StB, věnovat sepisováním bezzubých prohlášení o chybách socialismu, které je třeba napravovat.

Ale poněkud jsem utekl od Klause. Klause je bytostný politik. Politikou žije a myslím si, že si také přeje, aby v ní zemřel. Chaloupka se zahrádkou a Grandchildren on his knee Vera, Chuck & Dave, to prostě není jeho parketa.

Tou je zcela nepochybně politika a Klaus, sešněrován deseti lety prezidentské funkce by v Europarlamentu mohl zase svobodně vydechnout a s potěšením se tam nechat vypískat. Myslím, že se na to už docela těší. Zvednout někomu mandle člověka vždy potěší.

Klaus není proti evropské integraci. Moc dobře ví, že ta naše malá lodička nemá na těch rozbouřených vlnách světového obchodu a politiky žádnou velkou šanci. Že lepší je být součástí většího ekonomického celku a já spolu s ním želím, že si evropští socialisté neodpustili Maastricht, neodpustili smlouvu u Nice, neodpustili si Euro, natožpak Euroústavu zamaskovanou do Lisabonské smlouvy.

Některé významné evropské národy, myslím, že Francie a Nizozemsko ji odmítly a proto musela být oděna do nového Lisabonského hávu a tak předložena k opakovanému Irsku referendu, dokud se Irové „nerozhodli správně“.

Klaus nechce EU zničit. Nakonec, on dobře ví, že to není v jeho silách. On chce udělat pouze to, co udělá učitel autoškoly, když vidí, že žák tropí příliš velké hlouposti a že hrozí kolize. Samozřejmě, Klasu nemá k dispozici ten učitelův brzdový pedál a ani nemůže příliš pootáčet volantem. Ale to, že korigovat vývoj EU je obtížné, neznamená, že na to lze zcela rezignovat a Klaus může být jedním z těch korektorů. A myslím, že docela účinným.