Kauza Michaláková a uprchlíci. V principu jde o jedno a totéž.

Tedy, když je teď ruština tak populární, tak řečeno rusky: Vsjó rávno. Nevěříte? Ale ano, vždyť 80% a více "uprchlíku" zde jsou ekonomičtí migranti. Nebo snad nejsou a všichni mají nárok na azyl? To stěží, že? Tomu nikdo nevěří.

Takže, liší se pouze prostředky a nikoli cíl. A cíl je u obou dvou skupin stejný. U manželské dvojice, tedy "miniskupiny" manželů Michalákových nebylo cílem jejich přesídlení do Norska ani studium norských fjordů, ani pozorování tahu losů.

Jejich cílem, naprosto stejně jako u migrantů, bylo zlepšit si svou hmotnou neboli životní úroveň. A to prostřednistvím podstatně lepších výdělků, které v Norskou jsou.

Jedna profesní kolegyně mé manželky v Norsku pracuje a nejen výdělky, ale i celkové pracovní podmínky jsou v Norsku nesrovnatelně lepší než zde.

Specialista její kvalifikace vůbec nemusí pracovat 40 hodin týdně a má, ve srovnání s Českem, královský plat.

A, jak se tak říká, každá sranda něco stojí. Muslim, který se zde chce usadit, musí akceptovat naše zákony.

Nemůže mít čtyři ženy, ani dvanáctiletou nevěstu. A pokud by si chtěl stěžovat, tak jedině v lampárně Hlavního nádraží.

Také Němec.který je na svých dálnicích zvyklý jezdit zákonem neomezenou, často až 200 km/h rychlostí, nemůže zde jezdit stejným způsobem

A o tom to celé bude. To, co by v "bordelářském Česku" docela normálně prošlo, tak v pedantickém Norsku prostě manželům Michalákovým neprošlo.

Můžete se tomu divit, můžete proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.

Moc hezky to napsal pan Jaroslav Jirát v článku Michalákové je mi líto. A to by se podle mě do kamene dalo tesat.

Pokud by ale samozřejmě nejrůznější politici, včetně pana prezidenta, z toho nechtěli vytloukat politický kapitál:

"V Norsku (stejně jako u nás!) platí zásada, že v podobných sporech je zájem dítěte přednostní. Podle toho to také dopadlo. Děti paní Michalákové žijí spokojeně u pěstounů a z těch mizivých informací, které jsme dostali lze soudit, že se k mámě nehrnou.

Proč jsme dostali málo informací?  Protože jde o velmi soukromou věc a podle zákona jsou úřady povinny mlčet. V Norsku, jako u nás. Avšak víme, že na počátku bylo zneužívání dětí."