Jsem starší muž s velmi mocným nástrojem…

Ale není mi to moc platné. Žena, ač o dost mladší, je totiž katoličkou a já jsem již jednu svatbu v kostele spáchal. Bylo to roku 1973 ve Svatém Mikoláši na Malé Straně a byl to současně i jakýsi náš protest proti normalizaci.

Protest sice velmi malý a nevýznamný, ale kdyby například 80% všech československých párů se nechávalo oddat v kostele, tak by to pro režim určitě něco znamenalo. Byl by vyslán jakýsi signál o tom, že církev je součástí společnosti a tak by na ni měl režim také nahlížet. Ale, že bychom kvůli tomu byli disidenty, to tedy určitě ne. Spíše jakýsi předvoj 4% hnutí.

Obřad v kostele Svatého Mikoláše byl dlouhý jak pracovní týden a celebroval ho poměrně mladý farář, který asi pobavil všechny kromě mě. Já to totiž nevnímal, zato ostatní svatební hosté mi po obřadu sdělovali, že farář na mě koukal jako svatý obrázek. Byl jsem totiž hoch jako cumel a vůbec se tím netajím. Takže pan farář tam tehdy dělal něco velmi moderního a na tu dobu nevídaného, jakýsi Coming Out či dokonce jednomužnou kostelní Gay Parade. Ostatně katolická církev je tomu velmi nakloněna, že?

No a v důsledku té malostranské svatby s hostinou ve Valdštejnské hospodě mi nebylo povoleno oženit se znovu na Svatém kopečku u Olomouce. Církev svatá nám sdělila, že protože mám z prvého, v kostele uzavřeného manželství, dvě děti, nepřipadá papežský dispens v úvahu. Snad, kdybych prohlásil, že děti nejsou moje, byl bych omilostněn, to je ale tzv. Schnapsidee neboli česky šílený nápad.

Takže svatba byla civilní na olomoucké radnici a vše probíhalo zdárně do té doby, kdy tchán, který je mé věkové kategorie, prohlásil, že Moraváci pijí slivovici a nalil mi jednu stopečku na tykání. U jedné stopečky ale samozřejmě nezůstalo a tak vlastní otec zabránil své dceři, aby si plně užila radovánek svatební noci a věc jsme museli odložit.

A nyní, po skoro deseti letech, jsem si uvědomil, že svůj mocný nástroj mám víceméně na nic nebo lépe řečeno, jen pro srandu králíkům. Najížděl jsem totiž od metra Opatova na dálnici D1 směr centrum Prahy a předem mnou se loudavě rozjížděl jakýsi Pasák TDI, pardon Passat (to je německy ten vítr) TDI. Jak snadné by bylo podřadit nebo prostě jen prudce sešlápnout plyn a učinit místo Coming Out Kick Down a bylo by vymalováno. Passat by byl v zrcátku

Ale moje milované ženuška absolutně nesnáší ušlechtilý zvuk osmiflaškového motoru (každá flaška má přes půl litru) vytočený do jiných než běžných otáček, tedy asi přes ty tři tisíce nebo lépe ještě méně. Ještě, že to auto bylo tak levné a je to takový držák. Takže si bude muset počkat na dalšího a mladšího majitele. Jeden se už hlásil.

Tato značka aut má sice omezenou, ale zato velice věrnou klientelu. Pán jezdí s mojí 525i, kterou koupil, když jí bylo 14 a nyní jí je 18. To, co mám pod zadkem má teprve 12 let, takže na nějaké opuštění domovského hnízda má holka ještě dost času. A nadávejte mi prosím kultivovaně, diskusní příspěvek je Vaše, nikoli moje vizitka