Asi víte, co je průzkum bojem. Nikdy se nepoužívá plná síla, někdy stačí jen maloučko, aby se viděla reakce protivníka. Tak nějak je to i z různými manifesty apod. Nikdo neříká, že nebylo záměrem, podle zpětné reakce, třeba přitvrdit a tlačit silněji.

To jistě na. Ale nikdy se to neuskutečnilo. A nevím, co by se dělo, nebýt 21.8.68.

Můj dojem je ten, že by si s tím komunisti nevěděli rady.

Nakonec je vlastně všechno jak má být, agent Stb nám předkládá seznam těch co podepsali 2000 slov a rozebírá jeho zbytečnost

Dát do ruky Brežněvovi něco, co mohl použít jako záminku pro vnější zásah, tak to lze považovat za hloupost. Na co bylo 2000 slov Čechoslovákům, kam posunulo obrodný proces? Úplně zbytečně popsaný papír.

Řikal jsi, soudruhu agente, že dnes nemažeš, a vida, už zase frčíš, a přitom za tak vtipné a neurážlivé příspěvky. Co se stalo?

Smazal jsem urážlivý příspěvek. Operovat lahváčem, když jdu na Plzeň je urážlivé.

Dubček , který absolvoval v letech 1955-1958 politickou školu v Moskvě rozjel něco, co sám nechtěl a nevěděl jak to zastavit. Byl přesvědčený komunista, ale popularita obyvatel byla pro něj jako opium. Nedokázal z toho, co způsobil a co ani nechtěl couvnout. Velmi dobře věděl, že dojde k invazi, ale byl zbabělý na to se k tomu postavit. Co ve skutečnosti byl ukázal dne 22. srpna 1969 , kdy jako předseda Federálního shromáždění protlačil Pendrekový zákon, přesto, že předsednictvo nesešlo v požadovaném počtu a nebylo tedy dle ústavních parametrů československé federace usnášení schopné. Vydal zákon proti těm lidem, kteří jej zbožňovali a kteří jeho jméno citovali dne 21. srpna 1969 při demonstraci v Praze. Už vůbec jsem nechápal, když v roce 1989 opět zbožně skanadovali jeho jméno.

Lidé jsou často nepoučitelní.

Když za mnou přišli, koncem června 68 abych 2000 slov podepsal, tak jsem odmítl, ale později, když tento text Dubček a spol. v tehdejším UVKSČ odsoudili a distancovali se od něj, tak jsem podepsal.

Podle mne byly události let 67-68 pokus o převzetí moci jedněch komunistů jinými, kteří jen chtěli zavést mírnější formu totality.. Kdyby byl t.zv. "obrodný proces v KSČ a společnosti", jak se to nazývalo oficiálně, myšlen aktéry upřímně, nemohli by být v jeho čele přesvědčení bolševici, kteří se mnozí podíleli na zrůdnostech padesátých let, jako např. Kriegel, Smrkovský nebo Černík. Např. čele "obrodného procesu" v Brně byl Šabata (otec ombudsmanky), který v padesátých letech rozhodoval, kdo bude a kdo nebude na MU studovat, odnesl to můj buržoázního původu bratr. Takže po prvním rozjaření z uvolnění některých oblastí cenzury (mohli se vydávat do té doby zakázaní zahraniční autoři) a na Universitě se povolila i politická diskuze, došlo u mne rychle k vystřízlivění, které pak chováni politických špiček po vstupu bratrských armád přivedl do deprese.

Děkuji za příspěvek. Velmi dobře napsáno.

Víte, já také říkám, že svět bez válek není možný, když se nesnesou ani dvě ženské v jednom paneláku. Ale přece bych si to přál. A tak je to i s tím socialismem s lidskou tváří. Ale nemysleme si, že kapitalismus má nějakou lidskou tvář - vždy jde jen a jen o prachy a o moc a to v každém systému. Mezi lidmi, stejně jako v celé živočišné říši, vítězí silní predátoři a pro ně je nějaké sociální cítění zbytečný, ba dokonce škodlivý luxus. Tomu zasvětí svůj život jen pár naivních snílků. Jednoho takového jsem kdysi znal a kupodivu - byl to komunista.

Při vší úctě. Dospěl onen člověk k ,,poznání" a vystřízlivěl?

Něco z vlastní zkušenosti. V r 68 mi bylo právě 18 let a žil jsem v Mostě. Dobře si pamatuji jak to vše probíhalo. Skoro na každém rohu ulice a hlavně na tehdejším Mírovém náměstí probíhali různé podpisové akce jak proti našemu obsazení tak i pro nebo proti něčemu jinému. Tenkrát podepisovalo spousta lidí, skoro každý kdo šel kolem se podepsal a že těch podpisů než jsem došel od nádraží na náměstí bylo. Byl jsem mladý 18ti letý kluk který měl spoustu jiných starostí a o politiku nebyl zájem. Byla taková euforie že každý podepsal aniž by četl. Stačilo podstrčit ten "správný papír" a mohli být potíže. Naštěstí mi nikdo později mé podpisy nepřipomněl. I když jsem na to několikrát s obavou myslel. Byla to doba která už dávno minula. Není nutné si vyčítat co bylo nebo co mohlo být. Je to pryč. Je třeba řešit naši budoucnost a rok 68 to byla taková "omáčka" proti tomu co nás teprve čeká.

Jednou stbák, navždy stbák. Asi tolik

A co ty?

Bylo to vyhánění čerta ďáblem.

Pane Hermánku, vždy když píšete o 68. mi přijde že jste byl v tu dobu kdesi na služební cestě v zahraničí. Ty vaše kategorické odsudky, motivované pohledem roku 2016, mi přijdou stejně naivní, jako to tehdejší obrodné hnutí. Jenže to mělo alespoň nějaký etos - byl to závan - vichřice svobody. Pro mne zážitek na celý život, i když to rozhoupali komunisti a skončilo to okupací. Když už tedy nic jiného tyhle události přispěly - urychlily pád komunismu.

Souhlas až na poslední větu. Události roku 1968 urychlily pád komunismu asi tak, jako o 12 let dříve v Maďarsku - tedy nijak.