Jeden rok od euforie na Majdanu ke kocovině z Debalceve

Je to přesně jeden rok, co "rozhněvaný ukrajinský lid" vyhnal korupčníka Viktora Janukovyče z funkce prezidenta a radostně tančil na Majdanu Chorovod. Kdyby byli čeští nepřátelé prezidenta Zemana tak radikální, jako oni "bojovníci" na Majdanu, tak hoří Václavské náměstí, z budovy ČKD na Můstku a z Muzea na horním konci náměstí střílí ostřelovači a rozlícení Zemanovi nepřátele grilují policajty na otevřeném ohni.

Protože jsme však změkčilí a boje již po staletí neschopní, útočíme na prezidenta Zemana jen vejci, rajčaty a jinými potravinami. Škoda, že ještě neletěly papriky, mohlo by z toho být dobré lečo.

U Zemana platí to, co doposud snad u nikoho, že co řekne, je špatně. Někde se střílí, jsou tam ranění a on bloud tam chce poslat nemocnici. Někdo vznese dotaz, zda smíchat dohromady děti inteligentní a zdravé s těmi, kterým Bůh tak nenadělil, prezident odpoví, a už ho koupou ve Vltavě.

A kromě různých "bund", které se již objevily i v reklamě byl také skandál ohledně Ferdinanda Peroutky. Ten svým způsobem připomíná připomíná Václava Havla. Ani ne tak svým životem a dílem, jako stylem, jakým ho jeho příznivci hájí.

Já si myslím, že to bylo přesně tak, jako vždy. Novináři vždy píší věci poplatné době a nikdo vyloženě nečůrá proti větru. A pokud ano, tak jen proto, aby se zviditelnil. Před pár dny byla v ČT24 nějaká historička a ta nebyla ve svých odsudcích prezidenta Zemana zdaleka tak radikální.

Mohu se mýlit, ale můj dojem byl ten, že Miloš Zeman měl v zásadě pravdu, ale nedbal na detail. Nedbal na to, aby měl řádně připraven odkaz na předmětný článek. On prostě věděl, podobně, jako podváděná žena ví, že je podváděná.

Nemusí znát detaily, ale ví, že ten její je proslulý "vrtač bund" (česky řečeno proutník, děvkař nebo kurevník), ale neví, kterou z nich nebo jaký nový objev ten její právě brousí, ale ví, že jí na hlavě rostou parůžky. A stejně tak MZ věděl, ale neměl pořádně doloženo.

A nyní k meritu věci. S Majdanem a následnými akcemi je to naprosto přesně tak, jako s těmi židovskými obchodníky, co pravidelně cestují každý čtvrtek do města na nákupy. Po cestě si vyprávějí vtipy, ale protože jich není nekonečně mnoho a stále se opakují, tak si je očíslují a říkají si pouze čísla těch vtipů.

Tak i my bychom si mohli ty ukrajinské události rozparcelovat na očíslované fragmenty a mohli bychom po sobě těmi čísly házet. Ušetřili bychom si hodně práce, ale zase by byla menší legrace. I když, ono v té zimě a venku na bojišti to asi žádná velká legrace k popukání nebude.

Nebudu tedy opakovat ty tisíckrát omleté teze a zeptám se na ty, které byly zmíněné jen stokrát. Jde mi o ruskou pomoc separatistům.

I, s prominutím debil, musel vědět, že se k té situaci na Ukrajině Rusko nemůže postavit zcela pasivně. Byl by to rychlý konec prezidenta Putina a pomalý konec ruské samostatnosti. Kdyby Rusko na Ukrajině nezasáhlo, tak je za pár let na Rudém Náměstí Moscow Pride s velkou mezinárodní účastí.

Takže, nějakou formu pomoci Ruska bojujícím republikám připouští asi každý z nás. Ale, proč by Rusko posílalo na ty ukrajinské amatéry své nejmodernější zbraně? Vždyť jednak by tím tu svoji pomoc zcela demaskovalo (tyto typy tanků UA nemá) a pak by také riskovalo velké finanční ztráty.

A pak ta nedůvěryhodná kvanta té výzbroje. V noci Minského jednání prý padesát tanků. Víte, kolik potřebují doprovodných vozidel? A víte, co to je palebnou sílu? Toto množství tanků, pokud proti němu nestojí adekvátní síla zase v tancích, rozmetá přece vše na cimprcampr.

A to, jak probíhá ozbrojení separatistů, přece velmi dobře předvedli dva chasníci v při bojích v Demalceve, kteří ukrajinské armádě šlohli tank a vesele se v něm projížděli. A vojenskou přehlídku separatistů tam konali na novém a asi velmi drahém osobním automobilu též ukořistěném UA armádě.

Smutná, velmi smutná je bilance Ukrajiny rok po převratu. Včera jsem si rozmýšlel článek o tom, jak to vypadalo v Německu jeden rok po"Machtübernahme" (převzetí moci nacisty v roce 1933) a jak to nyní vypadá na Ukrajině rok po "Majdanském šílenství 2014".

Bohužel, nacisté by při tom vyhráli RSC (Referee Stopped Contest) neboli rozhodčí by zastavil zápas pro naprostou převahu soupeře. Majdan by proti Hitlerovým nacistům prohrál na celé čáře. Smutné, velice smutné je, když musím toto, 70 let po pádu nacismu napsat.