Jeden ministr financí za KSČ a druhý za KSS a StB?

Každá revoluce požírá své děti. To je staré známé přísloví, které platí skoro bez výjimky. Velká francouzská revoluce požrala většinu svých dětí, a spoustu dalších k tomu. Lenin dokázal včas umřít na syfilidu a bůhví, zda mu to někdo neurychlil. A Trocký skončil s cepínem v hlavě, zatímco Slánský o necelých 15 let později na šibenici. Prostě to ti revolucionáři měli vždy pestré.

To byl jen takový krátký a nahodilý výběr z minulosti. Pokud bych za „revoluci“ považovali rok 1968, ale to je značně přehnané tvrzení, tak „revolucionáři“ v čele s Alexandrem Dubčekem skončili naprosto luxusně a ti politicky nejaktivnější a socialismu nejoddanější soudruzi so pak mohli založit charetní diskuzní klub 77, kde vášnivě diskutovali otázky socialismu s lidskou tváří.

Každý rozumný člověk ví, „demokratický socialismus“ je Contradictio in adjecto neboli jasný rozpor mezi přídavným a podstatným jménem, v tomto případě demokratický a socialismus. Je tedy velkou otázkou, zda příslušníky onoho výše zmíněného klubu 77 považovat za „revolucionáře“.

Ale pokud bychom nahrazení jednoho generálního tajemníka KSČ jiným, pak by snaha klubu 77 mohla být považována za tzv. salónní převrat, podobně jako nedávný pokus pana Haška sesadit z předsednické funkce pana Sobotku.

Je v tom jen jeden jediný rozdíl. ČSSD nemá na rozdíl od KSČ monopol moci a tak by sesazení pana Sobotky mělo nulové důsledky pro celou zemi, zatímco nahrazením soudruha Jakeše jiným, daleko chytřejším a flexibilnějším soudruhem si KSČ mohla ještě nějakou, ale asi velmi krátkou chvíli, moc zachovat.

Ale jak již řečeno v preambuli, i tato „revoluce“ která se revoluci nepodobala ani, když padala listopadová mlha, sežrala své děti. Dnes jsou již většinou v kmetském věku nebo již zemřely. Ale v roce 1989 byli ještě reformní komunisté často v plné síle a produktivním věku.

A dnes? Kam se člověk podívá, tam žádného disidenta, chartistu nebo politického vězně neuvidí. Moc se dělí mezi „rychlokvašky“, které za Husáka ještě tahaly kačera a „staré struktury“ typu Jan Fischer a Andrej Babiš.

Naprosté většině obyvatel nevadí dlouholeté členství Jana Fischera v KSČ, a co bylo s daleko větším podivem, je to, že to nevadilo ani při jeho kandidatuře na prezidenta. A je zcela nepochybné, že KSČ zde 40 let byla to vedoucí silou, která řídila vše, i StB.

A Jan Fischer nedopadl tak špatně. Prohrál na body až v semifinále prezidentské volby. Tudíž ej jasné, že jeho členství v KSČ nepředstavuje ani tehdy ani dnes žádný problém, tak proč by měly někdejší kontakty pana Babiše, a já věřím, že dokumenty o nich jsou hodnověrné, představovat nějaký problém?

Je to opravdu směšné. StB zcela určitě podávala zprávy KSČ, nikoli naopak. KSČ dávala StB zadání, nikoli naopak. A tak občasný hon na pana Babiše mi vyznívá tak, jakoby po druhé světové válce byli souzeni vojáci jednající podle pokynů NSDAP, nikoli však členové a funkcionáři NSDAP. Prostě, Malý český Kocourkov.