Jáma lálicha i paprťála, patláma patláma. Žbruch!

Nic nepotěší autora více než to, když vidí, že se strefil do černého. Pak totiž nastupují komentáře typu "Jáma lálicha i paprťála, patláma patláma. Žbruch!" uvedené v titulku.Ve svém článu Krátká sukně se znásilněním pochopitelně souvisí. I na Krymu… jsem se pokusil říci, že vše souvisí se vším a že ve světové politice není možné učinit nějaký významný krok bez patřičné odpovědi.V celých dějinách lidstva tomu tak je. Předválečné Československo nestavělo pohraniční opevnění jen tak pro legraci. Stavělo je proti německé hrozbě.A Rusko, kryté valem Ukrajiny se cítilo relativně bezpečně. A odevzdání tohoto valu "nepříteli" znamenalo smrtelné ohrožení toho státu.Tak to prostě ve světové politice chodí a Majdan i Krym jsou jen dalšími pohyby šachových figurek na světové politické scéně.Nelze na jedné straně nadšeně schvalovat to, co je zcela jednoznačným ohrožením ruských zájmů a na druhé odsuzovat odvetný krok, který ale samozřemě má ještě jiné, další, příčiny. Jako je národnostní složení Krymu, jeho historie apod.Čtenář s tímto mým tvrzením může polemizovat, může proti němu protestovat, může ho odsuzovat nebo schvalovat. Ale ten, kdo si neví rady píše, jako děti v mateřské škole, "Jáma lálicha i paprťála, patláma patláma. Žbruch!". Dožbrou chluť:-)