Já jsem kuřák nanic, takže vlastně panic...

Kdo, či co je panic, ví každý a všichni muži bez výjimky tímto stadiem prošli. Naprostá většina z nich pak s menšími či většími trablemi změnila to a proč se to některým z nich nepovedlo, nehodlám zde pitvat.

Časová posloupnost ztráty panenství či panictví a zasvěcení do vášní kuřáckých je asi tak, že dívka či chlapec jsou nejprve zasvěceni do tajů kouření a pak teprve do hrátek milostných, ale i v tomto případku výjimky potvrzují pravidlo.

Nechci být příliš explicitní. ale pouze jeden z moha druhů milostného konání je ten, kdy může dojít ke vzniku nového života. Tak, jak to chce Bůh a církev svatá.

Vše ostatní jsou jen takové hrátky. Necking, petting, ústní podání, Pussy Riot v petrohradském muzeu a podobně.

Pravdu proto měl Bill Clinton, když argumentoval tím, že s Monikou Lewinskou žádný pohlavní styk neměl a taky, že neměl. A ekvivalentem k plnohodnotnému sexuálnímu životu v oblasti požívání nikotinu, tedy kouření, je šlukování.

Je to vdechování kouře do plic a teprve tak si lze vychovat přítulnou a plnohodnotnou rakovinu plic a kvalifikovat se tak pod kudlu profesora Pafka.

Ale každý, koho Pafko vytáhne hrobníkovi z lopaty by se ke svému zachránci měl chovat lépe než onen sebestředný a nevděčný kdysi prezident.

Já jsem, jako mladík, samozřejmě neměl o existenci nějakého Pafka ani potuchy a i samotný pojem "rakovina plic" pro mě nic neznamenal. Nešlukoval jsem, přiznejme si to prosím naplno, proto, protože jsem to neuměl a nikdy se to ani nenaučil.

Abych byl důležitým, kupoval jsem si v Jindřišské ulici cigarety Gitanes, což jsou vlastně cikáni a nevím, jestli ta cigára v newspeaku přejmenovali no "Romales"? Ale pozor, neohrnujte nad cikány nosy. Ti, se kterými teď pracuji, sami pracují, mají dost peněz a dávají slušné tuzéry.

To jsem ale odbočil od jádra pudla. Poslední kuřáckou epizodou, kterou si pamatuji, byla svatba mého bývalého švagra. My, třicet let od rozvodu držíme pospolu a všechno vždy slavíme spolu. Jakápak diskriminace bejvalky a jejího Charlieho. Na to si nehrajeme.

A na svatbě, jejíž oslava probíhala v nějakém sále v Kodaňské ulici, se samozřejmě jedlo, pilo a tančilo. Vyšší stupeň intimit jsem ale nezaznamenal. A když jsme tak stáli na baru a popíjeli americké bourbony, hlavně Jacka, nabídl mi někdo cigaretu.

A tak jsem si vzal, zapálil a začal ten kouř "promývat ústy" (to je výraz ze závodního plavání). A někomu to bylo divné, začal řeč a já hrdě prohlásil "Já jsem nekuřák". Nikdo jsme nebyli úplně střízlivý a on propadl hysterickému smíchu a ukazoval na cigaretu v mojí ruce.

Jistě, ne každý, kdo kouří je kuřákem. Stejně jako ne každý, kdo pije, je alkoholikem. Podle mě, a já mám vždy pravdu, to záleží na stupni závislosti, na schopnosti té droze odolat. A nikotin je, podle mého názoru, zákeřnější než alkohol.

Takže, co s tím? Nejlepší a nejjednodušší by bylo postavit kouření na veřejnosti mimo zákon. Stejně, jako žádný soudný člověk, nevykonává malou či velkou potřebu na veřejnosti, tak by bylo zapovězeno na veřejnosti i kouřit.

Ovšem, stejně jako jsou veřejné toalety, tak by mohly být veřejné kuřárny, ovšem s charakterem klubu. To znamená s evidencí hostů, členskými příspěvky (třeba 500,- Kč ročně, 20,- Kč jednorázově) a podobně.

Kuřáci by si nemohli stěžovat, že nemají kde ulevit své vášni a nekuřák by samozřejmě do takového klubu nelezl. Nekuřáci totiž mají rozum. A mají ho proto, protože nekouří.