I totalitní policii šlo ukecat...

Včera jsem popsal jedinou dopravní nehodu, kterou mám zapsanou v papírech, i když jsem za volantem vlastně neseděl. Ale zodpovědnost za ni jsem samozřejmě měl a mám.Ona by se ta nehoda, která se obešla zcela bez zranění, dala v dnešní době přirovnat třeba k vykouření jointa marihuany ve srovnání s požitím tvrdé drogy, kterými jsou různé diskotékové návraty mladých podnapilých řidičů se zrezivělými auty a nepřipoutanými pasažéry, které bohužel tak často končí jejich smrtí...

Tak rozsudek nad pirátem Lacinou je hotov a já jsem rád, že soud potvrdil to, co jsem si myslel. Že to opuštění dálnice nemuselo být způsobeno pouze nárazem na vůz poškozené, ale také její reakcí. Je to složité. Dálnici by se dalo přirovnat k fotbalovému hřišti na kterém hrají hráči nejrůznější úrovně a kondice.

Od mladých, nezkušených a nevyježděných až po ty sice vyježděné, ale obézní (kamiony). A všichni se tam musí srovnat, protože jde o život. A Lacinovi prostě ruply nervy. Kdyby mu byl vysloven doživotní zákaz řízení, tak bych se vůbec nedivil.

Ale teď k té naší "slavné" nehodě. Jiřík, který seděl za volantem byl z té události celý bez sebe a tak mu říkám: "vypadni od volantu, já si to vezmu". Tak jsme si po prohlídce vozu, který nejevil známky poškození, my dva přesedli a Honza, který seděl vzadu zůstal na svém místě. Ono ani za totality nebylo nutné hlásit dopravní nehodu bez zranění, pokud nebyl poškozen cizí majetek a škoda nepřesáhla určitou částku.

Ovšem auto nejelo. Ono, s přeraženou poloosou málokteré autíčko jezdí. Ale to jsme hned nevěděli. Na druhou stranu jsme ale zcela jistě věděli, že pokud se kolem toho auta budeme motat, tak průšvihu neujdeme. Zavolal jsem rodičům, kteří zajistili odtah. Samozřejmě se ale mezitím už celé věci chopila policie a chtěla vidět řidiče, tedy mě, aby mi dala dýchnout.

Ale tak chytrý jsem byl taky. Strávil jsem noc u přítelkyně a ráno jsem s hrdým čelem nastoupil na Obvodní oddělení VB v Krakovské s tím, že jdu ohlásit dopravní nehodu. Byl to docela kabaret. Oni věděli, že lžu a zatajuji pravý stav věcí.

A já věděl, že oni to vědí. Byla to taková slovní kopaná. Policisté říkali: Buď jste jel podnapilý nebo řídil někdo jiný a já zase stereotypně popisoval dění z uplynulého dne s tím, že jsem řídil já, měl jsem pouze jedno malé pivo a nehodu jsem nehlásil proto, protože jsem nevěděl, proč to auto nejede a šel jsem se poradit.

Opravdu to byl kabaret při kterém obě strany věděly o co jde, ale prostě to nemohly dokázat. Je to možná taková naše česká švejkovská povaha. Ale když o tom teď zpětně přemýšlím, tak vidím, že oni by mě za ten alkohol stejně obžalovat nemohli. Jednak proto, že ho bylo málo, ale hlavně proto, že neměli žádný přímý důkaz. Ani jsem nenadýchal a krev mně samozřejmě vůbec nemohli odebrat.

V každém případě jsem rád, že to bylo moje první a předposlední extempore s nehodou za volantem (o třicet let později jsem ve smyku na mokrých dlažkách vymetl Vyšehradský tunel, ale ani v tomto případě nedošlo ani náhodou k žádnému zranění a s autem jsem následně odjel) a jestliže ten soud s Lacinou alespoň trochu varoval všechny namyšlené vzteklouny za volantem), tak ta "pálka", kterou schytal byla správná.

A ještě k tomu výslechu v Krakovské. Po těch asi dvou hodinkách policisté řekli krásnou větu: "Bohužel Vám ten řidičák musíme vrátit" a já nelenil, běžel do pojišťovny, vyzvedl si formulář hlášení škodné události a pospíchal zpět do Krakovské, ať mi tu nehodu potvrdí. A víte, že ani neprotestovali?

P.S. A pokud by mi někdo chtěl činit nějaká mravoučná kázání o způsobu života v totalitě, tak ať si to klidně schová pro svá milovaná dítka, samozřejmě, pokud nějaká má. Protože já jsem k různým takovým výtkám velmi rezistentní.

Myslím, že důležité je být srovnán sám se sebou, s vlastní rodinou a přáteli, nikoli však s nejrůznějšími internetovými exhibicionisty, kteří místo rozepínání pláště a předvádění svého nevyvinutého "svalstva" obtěžují pod nejrůznějšími nicky na netu.