Havlisté a Klausisté: Prohnilí proti prohnilým...

Je to legrační, oba tábory se tváří jakoby ten jejich favorit sežral veškerou moudrost a protistrana v lepším případě nic významného neudělala a v tom horším této republice velmi uškodila.

Je naprosto mylné se domnívat, že některý z těch pánů něco nějak výrazně ovlivnil. Tvář možná, ale samotnou skutečnost nikoli. A to platí ve stejné míře pro oba.

Když začátkem listopadu 1989 padla Berlínská zeď, celý Kurfüstendamm (hlavní obchodní třída Západního Berlína) smrděl těmi stovkami východoněmeckých Trabantů jako bolavá noha a já seděl v jedné útulné hospůdce s kamarády z roku 1968/69, kteří tehdy byli ještě naživu. A docela mě grilovali otázkami typu: Tak co Československo, kdy to u vás propukne? V Polsku už se to rozjelo a u vás nic?

Ani slůvko o nějakých disidentech, ani slůvko a Chartě nebo Havlovi. Nic, absolutně nic. A já koukal jako puk a nevěděl, co říci. A když jsem se pak 17. listopadu večer vracel přes Cínovec do Prahy, na Národní třídě už začínalo v režii StB zmlácení studentů a zinscenování smrti studenta Šmída. A proč? Aby přišla „revoluce“? Nikoli, bylo to proto, aby neschopný Jakeš byl vyměněn za někoho přijatelnějšího (Hegenbart???) a KSČ si uchovala moc.

Celý disent na to ze svých chalup koukal jako vyoraná myš a když zjistili, že se opravdu něco děje, kvačili do Prahy, aby naskočili do právě se rozjíždějícího vlaku. Na spontánní demonstraci pár tisícovek lidí, která šla v neděli 19.11.1989 odpoledne od koně (socha Sv. Václava na Václavském náměstí) také o žádném disentu nebo Havlovi nepadlo ani slovo, ani slogan. Byla to čistá touha po změně, nic jiného.

Takovéto touhy po změně v dějinách občas nastávají a někdo se jim dříve nebo později do čela. To, co jsem napsal o Havlovi, platí 100% i o Klausovi. Ani on nic z toho, co je mu kladeno za "vinu“ přímo nezpůsobil. Havel se postavil v čelo národa, když mu komunista Čalfa naservíroval prezidentský stolec přímo pod nos, tak zase Klaus, o kterém vůbec nikdo předtím neslyšel, přišel z neznáma a začal privatizovat.

Jsou rozhodnutí kritická a rozhodnutí, která tak kritická nejsou. Asi před deseti lety havarovalo nad Švýcarskem letadlo s dětmi z bývalého Sovětského svazu. Před srážkou s nákladním letadlem DHL varoval jak dispečer pozemního řídícího střediska, tak přístroje na palubě. Ale přístroje říkaly stoupej, dispečer klesej (nebo naopak), posádka poslechla dispečera a pak už si neposlechla vůbec nic. Přístroje měly pravdu.

Tak před takto kritickým rozhodnutím, kdy jde o bytí a nebytí stovky lidí ani Havel a ani Klaus nikdy nestáli. Vše to, co se odehrálo, by se odehrálo přibližně stejně i kdyby se žádný z těch pánů nikdy nenarodil. „Revoluce“ začala zcela bez Havla a disentu a kupónovku Klaus stejně nevymyslel. Prostě se oba stali jakými symboly, praporečníky dvou názorově zcela odlišných skupin, řekněme levice a pravice, i když to není zcela přesné.

Ale dvě taková rozhodnutí, měli oba vlastně shodná. Amnestii. Havel na téma „nového státu“, i když to je samozřejmě ptákovina, 1.1.1993 žádný „nový stát“ nevznikl. Havel, jako humanista se domníval, že trest má být zkrácen každému, i vrahovi a dostal tak z vězení rekordní počet trestanců.

Klaus se naproti tomu žádných takových excesů, co se týče trestanců nedopustil, ale zato zastavil trestní stíhání letitých kauz, starších osmi let. Ale pozor, nikdy jsem zatím nečetl rozložení těch kauz podle délky trestního stíhání a tak nevím, kolik ze zastavilo osmiletých, devítiletých a starších kauz. Vím jenom, že ta nejstarší kauza byla sedmnáctiletá.

A teď babo raď. Jak je možné, že nějaká kauza byla na soudu tolik let? Čí je to vina či zásluha? A měl prezident jinou možnost než abolici? Měl si snad nechat od Ministerstva spravedlnosti vyjet všechny soudce s takto letitými kauzami, pozvat si je na Hrad a tam jim „dát kapky“? Pomohlo by to?

O Klausově amnestii si můžeme myslet, co chceme, jednu věc ale asi nepopře nikdo. Dala jeho nepřátelům průraznou a na pravdě absolutně nezávislou munici. A tak teď oba tábory mohou, stejně jako středověcí oblehatelé hradů, metat po sobě hrnci s hovny a těšit se, jak to u protivníka smrdí.