Havel a chartisté, požární preventisté?

A to v „Socialismu s Myslivcem?“. S Myslivcem proto, že v sedmdesátých letech se kvůli nezdařenému pokusu o socialismus s lidskou tváří říkalo bylinnému likéru Stará myslivecká, který má na vinětě obličej myslivce, „Alkohol s lidskou tváří“. Prostě lidová tvořivost měla pré i tehdy. A proč „požární preventisté“? Protože, ten kdo pamatuje a zná příběh požáru v n.p. ČKD Naftové motory v Praze, tak musí vidět, že působení onoho mladého požárního preventisty a jeho důsledky jsou velmi podobné působení Charty 77, i když tam tu příčinnou souvislost zas až tak moc nevidím.

Dle lidového podání onen mladý a velmi snaživý muž se snažil zlepšit požární prevenci ve fabrice i svojí pověst požárního preventisty tím že zakládal malé požáry, které pak sám hlásil a hasil. Býval za to pochválen.

Až do této chvíle byla podobnost Charty 77 s oním mladým požárním preventistou skoro dokonalá. Ani Havel a Charta se žádným způsobem nesnažili, aby socialismus „shořel“, aby byl zničen. Naopak, chtěli, aby byl vylepšen, aby znovu měl „myslivce“, tedy lidskou tvář.

I když popravdě řečeno, ten socialismus s lidským čenichem zde nikdy nenastal a asi ani nikdy nebyl míněn vážně. Spíše jako líbivé „volební“ heslo,i když reformní komunisté zajisté nehodlali nám nějaké svobodné volby dopřát. To by si mohl myslet jen opravdu velký naiva.

To, že nakonec socialismus padl, nebyla vůbec zásluha ani Havla, ani Charty a dokonce snad ani nás, obyčejných občanů, kteří jsme znechuceni oznámenou smrtí studenta Šmída vyšli do ulic.

Ale to bych nás, svobodné občany, kteří dnes zase šlapou novodobých komunistických vymyšlenostech, jako je antidiskriminační zákon a v posledních dnech promluv paní Anny Šabatové možná trcohu přeceňoval. Možná by se to stalo i bez nás.

Totalitu totiž můžete vyhnat dveřmi a vleze oknem a tak dále, podobně jako kdysi jistý Bouška z Libně ve světově proslulém románu opilce Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války nebo tak podobně.

Ostatně, sám Hašek byl velkým komunistou a dotáhl to až na bolševického komisaře v městě Bugulma. Není divu, alkohol otvíral v Rusku dveře tehdy a otvírá je i dnes a já přemýšlím, ve kterém státě, zda v putinovském Rusku nebo posthavlovském Česku otravují úředníci lidem s lidskoprávní agendou život víc.