Gustáve Husáku, podvedla mě s jeho ženou...

Málokdy vznikne článek ad hoc, jako ta firma, co tahá Bakalu z finančního propadáku. Jen doufejme, že nevytáhne. Ale nakonec to nebude on, velký oblíbenec Václava Havla, který se svými miliardami zůstane pod okapem.

Takže, pokud opravdu nejde o nějakou rychlou inspiraci, článek skoro vždy pár hodin trvá. A včera, po hrůzyplných zážitcích s čínskou elektronikou, která mě ani nechtěla pustit na Hradčanské náměstí, jsem spočinul u TV.

Vybrat nebylo moc co z čeho, ale nakonec jsem nahmátl asi tak 40 let starý normalizační Silvestr:

Legendární silvestrovský pořad s Vladimírem Menšíkem (1977). Hrají a zpívají: M. Horníček, M. Kopecký, J. Korn, J. Hrzán, K. Gott, J. Hanzlík, J. Kociánová, M. Lasica, J. Satinský, W. Matuška, V. Neckář, M. Rottrová, Spejbl a Hurvínek, H. Vondráčková, N. Urbánková, H. Zagorová a mnoho dalších populárních herců, zpěváků, orchestrů a tanečních skupin. Kamera J. Lebeda. Režie J. Roháčhttp://www.ceskatelevize.cz/porady/1061541530-silvestr-na-prani-aneb-ci-jsou-hory-kavci/

A řekl jsem si, že to s tou normalizací je asi tak, jako s tím topením u nás v ložnici. Stáhl jsem to topení na minimum a hned se ozvala manželka: Jirko, to topení je úplně studený. A tak jsem vyskočil z postele a nastavil termostat na maximum.

Za méně, než dvacet minut, se žena ozvala opět: Jirko, to topení žhne jako blázen, stáhni to prosím trochu. A tak jsem ten regulátor dal na, původně nastavenou, trojku. A myslím si, že to s tou slavnou normalizací a současnou situací je velmi podobné.

Za normalizace každý v pohodě přežil. Někdo si stěžoval, že má malý plat, malou svobodu, nemůže cestovat ven, není politická pluralita atd. A tak jsme se vzbouřili a otočili tím regulátorem k větším svobodám.

Ale, kolik lidí dnes skutečně nad těmi svobodami jásá? Kolik lidí je rádo, že smí být vyhozeni z práce, svobodně se zadlužit a podobně. Svoboda je totiž i o zodpovědnosti a té jsme si zcela a naprosto odvykli.

A nastala komická a paradoxní situace. Diktátorský režim, komunistického typu, kterým tzv. Normalizace skutečně byla, měl 100+1 nectností, ale žádná z nich nebyla té Normalizaci vlastní. Nebyla totiž původní, byla odvozená od moci KSČ 1948-1968.

I co se týče cestování do zahraničí, tak naprostou většinu doby 1948-1968 byly hranice pro soukromé cestování na Západ víceméně také uzavřené. Takže disidenti nemají co žvanit. V době, kdy tomuto státu, tito pohrobci Klementa Gottwalda vládli, bylo ještě hůř.

A člověk má, ze všech těch televizních a filmových děl, takový nejasný dojem, že soudruh Gustáv Husák prostě dal pokyn, aby se lid bavil, zatímco současní papaláši daleko více, což je naprosto paradoxní, dbají na politický obsah vysílání, než tomu bylo za Husáka.

Nechci se stále opakovat, ale takové krupobití, jaké nastalo před zhruba pěti lety u příležitosti, jak by zazpíval Karel Kryl "Úmrtí velikána" jsem opravdu nikdy od socialistické TV, která mě v jednu chvíli nechtěla pustit na obrazovku, nezažil.

Husák měl televizi za stejným účelem za jakým měli římští císaři gladiátorská hry. A sice, za pobavení lidu a odvedení jeho pozornosti od běžných starostí. A to se mu dařilo víceméně skvěle a to nejen o Silvestra.

A současná televize? Ta už snad nemá ani ty "hopsandy". Prostě, nějaký dnešní politruk usoudil, že nejsou v postsocialistické televizi zapotřebí a tak my jen můžeme na ty "normalizační" pořady jen koukat, protože současná TV nám neumí nic takového nabídnout.

Už to nechci dál pitvat. Současná televizní zábava je, podle mě, zcela v prdeli. Neumí nic zábavného nabídnout a proto archiv vytahuje ne 40 let, ale i starší šunky. Ojetiny, které jsou tím provozem v ČT zcela obroušené, jako je třeba Some Like It Hot z roku 1957.

Já si pustil ten méně obroušený, ale také americký, film Apartmá vhotelu Plaza se skvělým Walter Matthauem, což je film o třech epizodách ze života. Mě nejvíce pobavila ta druhá, kdy se slavný hollywoodský režisér snaží dostat do postele ženu, se kterou spal před patnácti lety.

Ty dialogy jsou úžasné a taková situace je notoricky známá. Samozřejmě, kdyby byl scénář podle skutečnosti, tak má Walter tu babu v posteli za pár minut, ale pak by to nestačilo ani na délku reklamy.

A nejvíc mě pobavila hláška, když vypráví o nevěrách svých tří bývalých manželek Ta si vydržovala toho a ta zase onoho milence, což je víceméně zcela normální, ale jednu z nich svedla manželka jeho kolegy z branže.

Nu, v roce 1971 se to Gay-Lesbian hnutí ještě moc neprosazovalo a studio prý muselo tajit orientaci Paula Newmana. Nevím, co je pravda, ale je třeba se podívat, komu odkázal své milované Ferrari.

Pokud se do Nového roku už neuvidíme, tak se prd stane a proto bych chtěl všem svým příznivcům i odpůrcům popřát do Nového roku vše nejlepší a neberte prosím ten blog tak smrtelně vážně.