Fyzikální aspekty zítřejší stávky

Dnes se láme měsíc červen a za necelý týden zde máme první letní den a s sním i letní slunovrat. Je tedy namístě se zeptat, zda astronomie či astrologie potažmo fyzika, mají na zítřejší stávku nějaký vliv.

Dle mého laicko-inženýrského názoru nemají. Fyzikální, natožpak astronomická pravidla platí zcela bez ohledu na naše pozemské pachtění, bez ohledu na naše postavení na této Zemi. Status VIP osoby neuchránil ani Alexandra Dubček, ani Lady Dianu a ani tisíce a milióny dalších, bezejmenných, před smrtí při dopravní nehodě. Tam jsem si prostě všichni rovni a ten bezpečnostní pás si prostě musí zapnout každý, ať už VIP, nebo „NON-VIP“.

Včera se zde rozhořela úžasná debata na téma, jak to vlastně je s kinetickou energií vozidel při čelní srážce. Sčítají se nebo se nečítají? Ale, samozřejmě, že se sčítají, jinak by nám energie „vyšuměla do nikam“ a to fyzikálně není možné. Ale jak je to pak s následky?

V „ideálním případě“, ale žádná srážka není ideální, dvou naprosto stejných vozidel, jedoucích naprosto stejnou rychlostí a osazených posádkou s identickými rozměry a  hmotností se, v případě, že náraz bude přesně v podélné ose obou vozidel, se celková zmařená energie rozdělí v poměru 50/50, takže energetický efekt je z fyzikálního hlediska naprosto stejný jako kolmý náraz do železobetonové zdi.

Nicméně, jak jsem již napsal, žádná srážka není „ideální“ a vždy to jedno auto a jeho posádka odnesou hůř než to druhé auto. Ale lidský organizmus má poměrně neodolnou strukturu, takže vbrzku nastává jev, kterým nám s takovou chutí prezentovali lékařští vyděrači – exitus neboli smrt – a dál už pak mrtvého neměříme. K tomu jedna poznámka od někdejšího policisty Humla: mrtví při autonehodě mají vždy zuté boty.

Jinými slovy, srážce s protijedoucím vozidlem je třeba se za každou cenu vyhnout. Vím, že s tím jsem už otravný, ale způsob myšlení: já jsem v právu, tak ať se stará ten, kdo tu nehodovou situaci zavinil, on je na mé půlce silnice a to by sakra neměl, a podobné úvahy jsou na silnici tak nebezpečné jako si zapnutou žehličkou ohřívat vodu ve vaně, kde sedím (opravdu se stalo). A co dělat? Jiná odpověď než: „podle situace“ neexistuje. A kdo se za volantem cítí nejistý, měl by prostě eliminovat všechny rušivé vlivy, a to i ty, které nejsou zakázány zákonem.

Ale zpět k té fyzice. Dalším takovým obecně zavedeným nešvarem je „měření teploty na slunci“. Naposled jsem zmínku o tom četl v jednom blogu, který popisoval smrt Eduarda Janoty, který „hrál tenis v 50°C na slunci“. Doufám, že to dále nemusím rozvíjet. A ještě jedna věc mi připadla legrační. Jak reklama dovede umně využít neznalostí fyzikálních zákonů k vychytralému ohlupování lidí.

Kamarádka si koupila vtipně řešenou rychlovarnou konvici. Konvici jsem neviděl, ale soudím, že topné tělísko není na dně konvice a neohřívá celý objem, ale je někde na výstupu vody a funguje jako „průtokáč“. Jistě, první vroucí voda do šálku asi začne téci rychleji než u klasické konvice, kde je předepsáno minimální množství tak, aby topná spirála byla celá potopená ve vodě.

Ale ani takováto konvice neumí přelstít fyzikální zákony a pokud má příkon 2500W – 3000W a ta moje klasická má příkon 2000W – 2400W, tak prostě nemůže ohřát litr vody „třikrát rychleji“. Může ho, díky vyššímu výkonu, ohřát asi o 25% rychleji než ta klasická. Aby to uměla třikrát rychleji, musela by mít příkon 6kW – 7,2kW a být napájena z trojfázového rozvodu.

V životě je občas dobré se nad fyzikálními principy zamyslet a nejen nad nimi. Zakladatel IBM T.J.Watson, který kromě jiného proslul tím, že si odseděl rok natvrdo za nekalé obchodní praktiky, předepsal všem zaměstnancům této veleúspěšné firmy, aby na svých pracovních stolech měl cedulku THINK, česky: MYSLI, což je mé doporučení všem, zejména mladým, řidičům.