Fšude tady seděl: Obr Koloděj i Václav Klaus

Pohádku o obru Kolodějovi jsem se švárou poslouchali a citovali rádi. Ona vlastně nebyl o tom obrovi, ale myslím, že o Dlouhém, Širokém a Krátkozrakém a byla z doby, kdy členové našeho oblíbeného divadla Járy (da) Cimrmana se ještě politicky neangažovali, ani neotáčeli v hrobě, byli prostě jen v KSČ. Někteří.

Obr Koloděj seděl všude, tady, tady a tady a podobně také Václav Klaus, který dokázal fascinovat mnoho žen, protože ještě netušily, že jeho srdce patří té jediné. Evě Holubové. Ta se právě vrátila z léčebny a to Klause naprosto fascinovalo.

Ale teď už vážně, Vše, co je v tomto státu negativního, má na svědomí Klaus. Bystrý zrak pana Machuldy z Horní Dolní to odhalil bezezbytku. Klaus se v roce 1989, ještě dávno před sametem, spikl s galerkou, která v Palackého ulici prodávala bony a tam spolu, v podniku U Zlaté podkovy vymysleli geniální plán, jak ukrást tuto republiku tak, aby její obyvatelům nezbylo nic než holá prdel, mnoho pozemků, domů, bytů, chat, aut a bankovních vkladů a jinak lauter nic.

Plán to byl prostý prostinký. Po pražských hospodách se poflakovalo spousta nemakačenků, z nichž někteří si říkali disidenti a zvesela propíjeli peníze ze Západu. Klaus, veden svým neomylným čichem po penězích, věděl, že kde dolar a marka, tam dobře. A  vyslal tyto chudáky neinformované a pod vlivem do líté řeže na Národní třídě a sám z okna kavárny Louvre počítal mrtvé.

Když kropící vozy spláchly krev z ulice a mrtvoly disidentů byly nastrkány do mrazáků, Klaus se vetřel do přízně jejich vůdce, který „shodou okolností“ zrovna „fasoval rum v týlu“, tedy trávil zasloužený odpočinek na Malém Hradu a podle se mu nabídl jako ekonomický expert. A vůdce, též pod vlivem, tuto Klausovu mrzkou nabídku přijal a na svá prsa si tak vložil hada, kterého ani prof. Pafko odoperovat nedokázal. Tak hluboko tam byl Klaus vrostlý.

A pak šlo vše jak po drátku. Palacká galerka tahala za šňůrky tak, jak byli s Klausem domluveni a ožebračování obyvatelstva nastalo. Někteří naivové si za výnosy z Kupónové privatizaci koupili sice nová auta, ale to byly pouze takové „šmakfošny“ neboli lákadla. Ve skutečnosti holila galerka nezkušené, neznalé a možná také pod vlivem nezkušené československé a později české občany jak o život.

Následně zlosyn Klaus zašantročil Tatry, pak i Bratislavu (Pozsony, latinsky Posonium, do roku 1919 slovensky Prešporok/Prešporek), prakticky celé Horní Uhry, které jsme tak dovedně v roce 1918 ukradli Maďarsku. Dopustil se tak spolu s prezidentem Havlem vlastizrady, protože ukrojil ze svrchovanosti státu.

Tehdy ovšem jeho protivníci nebyli tak gramotní, aby to pochopili a navíc, jejich guru Havel byl ještě v relativně podmíněné dobré formě a tak si na velezradu vzpomněli až letos. A udělali dobře, Klaus, spolčený z Palackého kikinami rozkradl již dosti, více netřeba.

Je třeba zadout do trub, podobně jako před branami Jericha a konečně povalit toho obra na hliněných nohách, Klause ukázat mu tu fotografii jak se Zoltánem Lakatošem před Tuzexem nabízí bony. To také vysvětluje, proč paní Lívie tak ráda chodila na cikánské plesy.

Prostě je třeba říci: Klausi, mi tě nechceme, protože nás se..š. Jsi moc chytrý a na to náš rozum selský prostě nestačí a proto do tebe budeme mlátit, co se do tebe vejde, dokud pověst tvá z myslí lidí vymazána nebude.

A k tomu já pravím: Až naprší a uschne.