Fotovoltaika a Vítkov, dva mediální hity posledních dnů...

Začnu trochu neobvykle. V roce 1999 byl v USA operován český politik Josef Lux. Byla mu transplantována kostní dřeň. Ovšem dárce nebyl příliš vyhovující a pooperační situace vůbec nebyla dobrá, Josef Lux onemocněl zápalem plic. Toto v televizi komentoval jakýsi, optimisticky naladěný lékař, který pravil něco v tom slova smyslu, že americké zdravotnictví je na špičkové úrovni a pana Luxe z toho dostane...

Ovšem, i laik, jako já, který medicínu viděl z ponorky a ještě měl na periskopu žabinec, musel vědět, že ta situace je kritická, ba dokonce beznadějná. Tak, proč to ten lékař říkal? Byl snad tak hloupý? To nemyslím, spíše podlehl již tehdy začínající tendenci, že pravda se lidem neříká. No, a jak to dopadlo, víme všichni.

A s takzvanými "obnovitelnými zdroji" je tomu úplně stejně. Říká se pouze to, co se chce slyšet. Před skandálem s fotovoltaikou byly hitem větrné elektrárny. A jsou dodnes, jen mediálně zrovna trochu upozaděné. A poslouchá se to naprosto skvěle.

Větrné elektrárny vyrobily tolik a tolik tWh elektrické energie a proto ušetřily tolik a tolik desítek tisíc tun uhlí (platí přibližně, že co jedna kWh, to jeden spálený kg uhlí). Ovšem, jaká je realita? Uhelná elektrárna není na klíček a nerozjede či nezastaví se během jedné minuty ba ani jedné hodiny.

To umí jen vodní elektrárny a těch máme, na rozdíl třeba od Rakouska, setsakra málo.Takže reálná úspora uhlí se blíží nule, protože, i kdyby snad foukalo hodně, tak ztlumení kotle uhelné elektrárny s sebou nutně nese menší účinnost, takže prakticky nula od nuly pojde.

Fotovoltaika je na tom o poznání lépe. Dá se daleko snadněji předvídat a plánovat a má také určitou logiku. Ta spočívá v tom, že třeba velká kancelářská budova by mohla na střeše mít fotovoltaické panely, které by poháněly například počítače úředníků nebo klimatizaci budovy. Obojí v noci netřeba.

A firma by mohla jít ještě dál. Mohla by třeba nad parkovištěm pro zaměstnance vystavět lehkou konstrukci pro solární panely a vyrábět tak nejen elektrický proud pro vlastní účely, ale ještě částečně stínit auta zaměstnanců. Ten, kdo v červenci nebo v srpnu přišel k autu, které celý den parkovalo na přímém slunci, ví, o čem mluvím.

A co to všechno má společného s Romy nebo s Cikány, chcete li? Dost. je to stejná filozofie. Lhát si do kapsy. A to zní takto: Ono to musí fungovat, protože tak je to správně. Ale ono nic nefunguje proto, protože si někdo myslí, že to tak má být. Ony pro to prostě musí být předpoklady. A také vůle na obou stranách, samozřejmě.

A Ta je na straně Romů pouze předstíraná. Samozřejmě, ne u všech, někteří se vážně snaží, ale o těch se moc neví a nepíše. Já to vidím tak, že průměrný Rom a jeho rodina si v duchu říkají asi toto: Dejte nám naše podpory a nechte nás žít tak, jak chceme. Nechceme do fabrik, není to naše parketa. Donutili jste naše dědečky přestat kočovat, tak nás prostě živte.

Je to jednoduché jako facka. Jak u fotovoltaiky, tak i romské problematiky, nejsou deklarace nic platné. Fotovoltaický panel nedá při úplňku ani mWh (milióntina kWh) a Rom nezačne jen tak sám od sebe chodit pilně do práce. Protože, jak správně říká Jiří Čunek, není mu to vrozeno.