Exekuční mafie čachruje s nemovitostmi...

Pokud chci vydělat, musím levně nakupovat a draze prodávat. Pravda, někdy to dostanu zcela zdarma, bez peněz, ale bez námahy to jde jen velmi zřídka. Mluvím zde o umělcích, kteří se narodili se „zlatem v hrdle“ a každé jejich vystoupení se platí milióny. Například jeden koncert José Carrerase v Praze vyjde na tři milióny. To ale není pouze jeho honorář, ale veškerá režie spojená s pobytem. Prvotřídní hotel pro celý doprovod a podobně. Samozřejmě, občas může někdo, zpravidla žena, přijít k miliónům jen kvůli svému zjevu a „příslušenství“, ale to není tak častý případ. Proto mi na to konto dovolte říci jeden vtípek. Filmová hvězdička pořádá tiskovou konferenci a říká novinářům: „Pánové, já začínala skutečně od píky“ a novináři na to: „Skutekně, skutekně?“.

Ale dosti vtípkům. Naprostá většina z nás nemá překrásný zjev, umělecký talent nebo přitažlivé „mejdlíčko“ (neubude jí) a musí si peníze vydělávat poctivou prací nebo nepoctivou spekulací.

Nemovitosti jsou lákavé především tím, že jsou drahé a proto každé procento zisku znamená velké peníze. Nezřídka zaplatíte realitní kanceláři provizi 100.000,- a více v případě bytu a u domu může být ta částka ještě podstatně vyšší.

To je ale stále legální, byť trochu vyděračský obchod. Zajímavé to ale začne být při exekucích nemovitostí, kdy při troše šikovnosti lze dosáhnout i miliónových zisků. A jak? V podstatě na tom není vůbec nic nepochopitelného.

Nemovitost je nejprve třeba podhodnotit. To zajistí spřátelený znalec. Pak je třeba zajistit, aby se o dražbě dozvědělo co nejméně lidí. V tom je to hlavní Know how. A pak jen nastrčit někoho, kdo v dražbě nemovitost koupí za vyvolávací cenu a je vyděláno.

Při ceně 3.000.000,- což je u domu spíše málo, vygeneruje podhodnocení o 30% zisk okolo jednoho miliónu Kč.. To, že to jsou lukrativní obchody, svědčí i to, že bývalý šéf exekutorů Juraj Podkonický výhodně vydražil vilu v Praze. Myslím, že asi za 16 miliónů Kč, přičemž reálná hodnota byla něco přes dvacet.

Takže, to byl obecný úvod a nyní hurá na hlavní téma dne H-System a jeho stálý maskot, paní doktorka Marvanová.. Mnoho lidí asi neví, jak tato firma fungovala. Nebyla to obyčejná developerská společnost, kterých jsou stovky, ale jakýsi systém „vzájemné pomoci při koupi bytu či domu“.

Lidé tam vkládali peníze a podle toho, kolik a jak rychle je vložili, tak dostávali to, na co přispívali. Ve výsledku to bylo něco jako atypické letadlo. Nicméně některé typické znaky letadla to mělo. Především to, že ti, co byli dole, financovali svými penězi nemovitosti pro ty, co byli nahoře.

A teď si představte, jaká situace nastala po krachu firmy. Někteří dostali hodnotu svého vklad zpět, někteří jen část a mnozí nic.. Ten, kdo vložil dva milióny, mohl při té „loterii“ vyhrát nemovitost za dva milióny, ale jiný dostal za vložený milión a půl starou belu.

Laik si řekne, že pokud někdo vložil dva milióny a dostal byt za dva milióny, je vše v pořádku. Není. Bylo by pouze tehdy, kdyby se jednalo o přímý prodej, nikoli o tento podvodný systém. Takže ti, co bydleli, museli často ještě doplácet a „koupit si svoje bydlení podruhé“.

A navíc, podle Internetu měl H-System řadu nemovitostí, které byly v konkurzní podstatě, ale které neměly s bydlením absolutně co dělat. Já znám pouze jeden jediný objekt, velký kemp na Rabyni na Slapské přehradě, kam se občas jezdíme koupat.

A současné jiskření mezi senátorem Čunkem a náměstkyní ministryně spravedlnosti Marvanovou je o tom, kdo, komu a za kolik zašmelil tyto nemovitosti z konkurzní podstaty firmy H-System. Já to samozřejmě nevím, ale držím se hesla, že „potrefená husa se vždycky ozve“.