Chvála totality a Šeherezáda z Hoštic

Vždycky mě štvalo, když komunisti pomlouvali První republiku. Samozřejmě, měli jí mnohé co vyčítat, ale na druhé straně měla také nesporné klady. Bohužel, tento úkaz se jak přes kopírák projevuje i dnes. Vše, co se stalo bylo "špatné" a bylo vedené "špatnými úmysly".

To samozřejmě není vůbec pravda. I ten "prokletý Husákův normalizační režim" stvořil spoustu dobrých a užitečných věcí. A mám bohužel silný pocit, že jsme ho v tom našem dvacetiletí nejen nepředehnali, ale ani nedohnali. Myslím tím třeba pražské metro nebo i tu Havlem vysmívanou výstavbu paneláků. Měl jsem tu čest i v malých městech instalovat síť mobilních telefonů a všude se nějaký ten paneláček našel. Samozřejmě, žádná krása, jak by řekl náš moudrý krasoduch, jsou to  králíkárny, ale mnoho lidí v nich spokojeně bydlí, když už po papínkovi žádný ten byt na nábřeží nezdědili, že?

Nebo pražské metro a doprava vůbec. Metro je skvělé a MHD šlape jako hodinky. Samozřejmě, ne vše z toho je zásluhou Husákových chlapců, ale štve mě, že kdyby se teď objevil živý a zdravý šéfprojektant pražského metra, tak místo chvály na to, jak to skvěle zvládl, ho někdo začne kádrovat. Jestli nebyl náhodou v KSČ, což velice pravděpodobně asi byl nebo zda se o něj neotřela StB, což při jeho funkci vůbec nelze vyloučit. A místo uznání začne to známé politické kádrování. Přesně to, co jsem za Husákova režimu tak nenáviděl.

Ale úplně jsem zamluvil, co mě vlastně přimělo napsat toto zamyšlení. Je to kultura a schopnost lidí ji vnímat. Málokdo si totiž uvědomuje, že unavený člověk prostě není schopen vnímat kvalitní a ucelené umělecké dílo. Když jsem na konci 80. let pracoval na GŘ ČEZ, tak jsem domů metrem přijížděl okolo 16:00, nakopl jsem náš skvělý rodinný vůz, W 353, a jel do knihovny. Tedy ne každý den, ale tak jednou dvakrát týdně. No a v té knihovně jsem si vybral tak čtyři či pět knížek a dvě z toho jsem za týden přečetl. A proč? Protože jsem byl odpočatý, práce mě moc neunavila a byl jsem schopen číst a přečtené také vnímat.

Pravda, teď jsem o více než dvacet let starší, ale myslím, že to věkem není. Je to tím, že práce je nyní daleko hektičtější. Že jsme daleko více vystresovaní, abychom práci neztratili a prostě přicházíme domů unaveni.

Takže se obracíme k jednoduchým zdrojům informací a zábavy. To je logické. Já jsem si kdysi vytvořil teorii o amerických comicsech a sice takovou, že Američan přijde domů urvaný jak vantroky a nemá energii na nic jiného než čučet na barevné obrázky v novinách nebo v televizi. A přesně to je nyní u nás. Ta turecká telenovela je tak prostá, že vůbec netřeba zapínat mozkové závity a to samé platí i o Troškových filmech. Přemýšlet netřeba. Film sám o sobě diváka baví.

Proto si myslím, že režisér Zdeněk Troška měl pravdu, když kdysi říkal, že odsuzovaná série Kameňáků klidně přežije dnešní „hity“ módních režisérů, po kterých za dvacet let možná ani pes neštěkne. A třeba i ta Hoštická série těch dalších dvacet let přežije. Kdo má čas a energii, tak ať se televizí vzdělává. Ale kdo tyto věci nemá, tak ať se televizí zcela prostě a někdy i sprostě baví, aby lépe spal.