Chtějí USA anektovat Česko a Putin Ukrajinu?

Bráno počtem pravděpodobnosti je možnost anexe České republiky USA zcela jistě menší než 0,0001%, tedy prakticky nulová. Co ale vůbec nulové není, to je současný politický vliv USA v Česku, který je, podle mého mínění, zcela srovnatelný s někdejším vlivem SSSR. Obě velmoci zde vždy měly bohatě obsazené ambasády a pečlivě sledovaly dění na naší veřejné a politické scéně.

Před rokem 1989 to pak SSSR dělal otevřeně a USA skrytě. A po roce 1989 je tomu naopak.
Každá ze stran vždy podporovala ta opoziční hnutí, která šla její politice na ruku. USA podporovaly „disidenty“ a nyní zase Rusko podporuje tzv. „rusofily“.

A samozřejmě, kromě tohoto skrytého působení té tzv. „Opoziční velmoci“ byly a jsou zde kroky „Vládnoucí velmoci“, která, pokud se jí něco v politice československého a nyní českého státu znelíbilo, vždy si zvala vedoucí představitele strany a státu „na koberec“.

Do Moskvy se tak jezdilo často a Rudolf Slánský tam také pochopil, že již není v tom nejužším vládnoucím kruhu a začal se, velmi oprávněně, obávat budoucnosti. Soudruh Stalin s ním ani jednou nepromluvil.

A podobně se své politické či úřednické budoucnosti musí dnes obávat ten, kdo je „Za Velkou louží“ označen za toho, kdo se odklonil od politiky našeho velkého učitele a vůdce a to také dali ve Washingtonu naší delegaci sežrat při její poslední, „odhalovací“, návštěvě.

Takže, anexe USA v žádném případě. Ale tuhý ideologický dozor, možná tužší než byl za „socíku“ ano. Nepamatuji se, že by nějaký sovětský papaláš zde dělal nějakou reklamu prvomájovému či sedmilistopadovému průvodu, zato však americký velvyslanec ano.

Bylo to loni či předloni, či každý rok jeho působení, kdy americký velvyslanec Norman Eisen pochodoval v průvodu Prague Pride? Jistě, máme demokracii a každý i velvyslanec, může pochodovat kde chce, pokud to ovšem je politicky vhodné.

A krátkým oslím můstkem vzhůru na Ukrajinu. Podpora homosexualismu byla, kromě velmi dobře podložených ekonomických argumentů, jednou z hlavních námitek, proč se Východ Ukrajiny odmítal přidružit k EU.

Nábožensky laděný Východ se proto raději klonil k Rusku, kde mají k tomuto problému daleko a daleko racionálnější postoj, který by se stručně dal charakterizovat takto: „Doma si dělej co chceš, ale nechoď s tím na veřejnost“.

A protože hlavní město Ukrajiny Kyjev je v té západní části státu, tak samozřejmě veškeré dění tam, včetně nepřístojností na Majdanu, má daleko větší význam nežli někde v provincii, tak také proto získala tato ozbrojená vzpoura nehynoucí podporu Západu.

Nelze se tomu divit. Od roku 1989, kdy sovětští vůdci „jako blbečci“ vyklidili své pozice ve Střední Evropě, se Západ postupně snaží, jakousi „salámovou metodou“ uhryzávat z ruského bezpečnostního koridoru čím dále tím více.

„Humanitární“ bombardování Srbska a ztráta Kosova samozřejmě oslabilo tohoto tradičního ruského spojence, členství středo a východoevropských zemí v NATO tím více, pak také Gruzie, militantně protirusky naladěné pobaltské státy atd.

Jen naprostý bloud by se necítil z evropské obkličován a proto i ohrožen. A člověk nemusí být ani komunista a ani rusofil, aby to viděl. A do této atmosféry, do této zkušenosti přišel najednou Majdan, za kterého čouhala západní podpora jako sláma z bot.

Nevím, nakolik VVP inicioval to povstání na Východě Ukrajiny. Ale myslím, že to nebyla nulová hodnota. Já uvažuji v geopolitických intencích a myslím, že ta úvaha byla zcela jasná: „Vy Majdan, já Východ“.

Jenom kyjevský šílenec a blázen a nedouk v Pentagonu si mohl myslet, že Rusko s prezidentem Putinem toto připustí. To už by se rovnou mohli jít klouzat.

Putin, podle mého názoru, naprosto chladnokrevně a plánovitě pouští Porošenkovi v Novorossijsku žilou, dokud tento nepřizná porážku, nesedne seriózně jednacímu stolu a nepřistoupí na, pro něj velmi ponižující, podmínky.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá a podle všech známek bude Kyjev brzy platit účet. Federalizací země, širokou autonomií pro Východ Ukrajiny a samozřejmě také, neprůstřelným závazkem „Nikdy NATO“.