Chartisté, nepijte pivo. Pijte náš nápoj z vody, sladu a chmele!!!

Zdá se Vám ten nadpis tak nějak zmatený, jak je to u mě již léta zvykem? Ale kdepak. On velmi přesně vystihuje charakter, záměry a cíle snažení Charty 77. Oni totiž chartisté byli ve své většině zaměstnanci pivovarů a nový šéf je z těch pivovarů vyházel na ulici.To naštve každého, když vsadí na svou kariéru v KSČ, té věci bezmezně věří – ano v šedesátých letech komunisté ještě té věci opravdu věřili – a pak se něco zvrtne a místo slibné kariéry topíte v kotelně nebo mejete schody, pardon výlohy.

Takže se po srpnu 1968 a následné stranické čistce 1969/1970 sešlo několik set z několika set tisíc vyhozených z partaje a řekli si, že tak, jak to Husák dělá, je strašné. On nehledí na ta lidská práva, která my tak milujeme, on se jen snaží těm chrapounům českým zavřít hubu kusem žvance, plechovou kraksnou a chalupou po Němcích.

To my, praví, moderní a uvědomělí komunisté poslední čtvrtiny dvacátého století už nechceme tento zapšklý a smradlavý, lidská práva pošlapávající socialismus. My chceme ten nový, krásný, vysněný socialismus Dubčekových nohsledů (sám Dubček asi nikdy netušil, která bije), který bude jedinečný na celém světě.

My chceme, mysleli a říkali Chartisté sedmého dne, nový moderní socialismus, takový jaký nám roku 1968 Rusové tak hnusně roztřískali a který přinese lidem tolik dobra a štěstí, že se z toho do smrti nevzpamatují.

Bude to jedinečný experiment, na který bude celý svět zírat. A pozor, to si tito somnambulové v roce 1968 skutečně mysleli a my jak stádo hloupých ovcí jsme jim k tomu tleskali. To, že demokratický socialismus je totéž, jako vzít polárkový dort a dát na 30 minut do trouby 200°C.

A přesně to, co zbude v troubě z toho polárkového dortu, tak přesně to by zbylo ze socialismu, pokud by lidé dostali svobodu. Ale já myslím, že nikdo z těch vedoucích chartistů nemohl být tak blbý, aby si myslel, že idea Pražského Jara může fungovat.

Jim šlo o něco jiného. Kdyby došlo k jakémusi, sice velmi nepravděpodobnému, ale zvratu a soudruh Husák by byl odstaven a nastoupil by někdo „reformní“, pak by Chartisté mohli opustit kotelny a jiná podřadná pracoviště a nastoupit tam, kde odjakživa chtěli být. Do vedení socialistického státu.

O nějaké změně ze socialismu na kapitalismus nepadlo v Chartě nikdy ani slovo, a jestliže padlo, pak ten, kdo ho řekl, si musel jít ihned vypláchnout ústa a na týden měl zaracha. Prostě Charta nechtěla nic jiného než Husákovo pivo, které pokládala za špatné, vyměnit za svoje lepší.

Ale třeba o víně, jiných alkoholických nápojích nebo třeba džusu, Charta nesnila. Snila jen o jiném druhu socialistického piva.