Československo, země s nejlepším vztahem ke komunismu na světě

A to myslím naprosto vážně. V carském Rusku sice byla "komunistická revoluce", ale i přes veškerou její brutalitu se v SSSR nikdy nedosáhlo toho, aby jako v zemi České volilo ve svobodných volbách přes 40% voličů KSČ.

Jistě. Již během konce války a okupace, když už porážka Německa byla nevyhnutelná a hlavně pak po válce se do KSČ hrnuly hordy kariéristů, konfidentů Gestapa a podobně. KSČ tím pochopitelně personálně velmi posílila a současně tito lidé neměli vůbec žádný zájem na jejím politickém pádu.

Když to přeženu, tak okolo roku 1948 bylo "být komunistou" velmi populární a člověk by se až divil, kolik, hlavně umělců, této nebezpečné myšlence podlehlo. Skoro každý. A oslavovaý bard Jan Werich nebyl žádnou výjimkou. I když možná v KSČ nebyl, jeho postavení v komunistické hierarchii bylo zcela neotřesitelné.

Nemá cenu podrobně líčit, co se těch dvacet let od roku 1948 do roku 1968 dělo, ale pravdou je že někdy okolo 1966 začaly ideologické okovy praskat a umělci měli daleko větší volnost. Chodil jsem v té době do knihovny ambasády USA a časopis LIFE to tehdy napsal jasně: Padl ideologický diktát a ještě nenastal diktát peněz.

Počátek roku 1968 znamenal významný zlom. Opravdu se mnohé velmi uvolnilo. Ale to vůbec neznamenalo, že by padly dvě zásadní pilíře socialismu:

1. Společenské vlastnictví výrobních prostředků
2. Vedoucí úloha komunistické strany

Tak ani jeden z těchto pilířů socialismu nebyl v roce 1968 ani na minutku oficiálně pochybněn. Ani proslulý trachtát komunisty Vaculíka 2000 slov. Končí slovy: "Od začátku letošního roku jsme v obrodném procesu demokratizace. Začal v komunistické straně. Musíme to říci a vědí to i ti nekomunisté". 

http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zdejin/3/vaculik.pdf

Takže v roce 1968 nešlo o nic jiného než kdyby si manželé řekli "miláčku, již roky se milujeme stejným způsobem, nemohla bych si pro změnu zase vlézt já na tebe?". Ano, trochu jiný způsob socialismu by to byl, ale stále by to byl socialismus jako noha. Nic jiného.

Jenomže, celá ta legrace měla ještě jeden aspekt. A sice, nebezpečí, že při všem tom blbnutí vyklouzne KSČ moc z rukou a dojde k mezinárodněpolitickému pnutí velkého rozsahu. Umocněného samozřejmě velmi strategickou polohou Československa.

Když se v padesátých letech pohádal Tito se Stalinem, tak padala silná slova jako "krvavý pes Tito" a podobně, ale Sověty ani nenapadlo do Jugoslávie vojensky zasáhnout.

Jednal by mohli od bývalých partyzánů, kteří nikdy nedali Hitlerovi celou Jugoslávii "dostat po čuni".A hlavně, Jugoslávie neměla ani zdaleka tak strategickou polohu, jako Československo.

Ovšem, my jsme ji měli a stále ještě docela máme. A hodnotit, jestli rozhodnutí k vojenskému zásahu 21.8.1968 bylo správné a oprávněné, neumím.

Po citové a morální stránce samozřejmě vůbec ne. Ale já hovořím o velmocenských hrátkách USA-SSSR. A i když budu bit, tak řeknu, že to asi bylo standardní strategické rozhodnutí. A v současné době máme velice podobný případ s Ukrajinou.

I zde jsou vlastně dvě stanoviska. Jedno oficiální, diktované samozřejmě USA a druhé, diktované zdravým zrakem, zdravým sluchem a zdravým selským rozumem, který jednak vidí, že král je nahý a něco, co vypadá jako kachna, plave jako kachna a kejhá jako kachna, je kachna.

A závěrem? Celý rok 1968 a celá Charta 77 byly komunistické. Nebyl v nich ani náznak nějaké touhy po významné společenské změně. Tedy po skončení politického monopolu KSČ a podobně. Celých těch více než 20 let šlo jen a pouze o "demokratický socialismus", nic jiného.