Carmen Farkašovou jsem miloval stejně jako Hanu Hegerovou

Pan kolega Vodvářka, se kterým občas hrubě souhlasím a pak zase hrubě nesouhlasím, mě upomněl na její významné životní jubileum.Chci tímto ženě a zpěvačce, kterou jsem jak adolescent a mladý muž opravdu miloval, srdečně poblahopřát a vzpomenout na naše polibky v roce 1969.Story je velmi jednoduchá. V Západním Berlíně se konal koncert HH, na který jsem si koupil lístky, nikoli však již květiny pro paní Hanu.Potkal jsem tam kamaráda, už dávno nevím, jak se jmenoval, ale květiny měl. Mě to, upřímně řečeno, ani nenapadlo.A když koncert končil, tak kamarád vyrážel do zákulisí a bral mě s sebou. Tak mu říkám "Dej mi vole taky nějaký ty kytky".A tak dva mladí, krásní (každé mládí je krásné) čeští jinoši vyrazili do zákulisí koncertu, každý s kytkou, resp. její částí.Impresário paní Hany, když nás viděl, tak nezaváhal ani moment. Povídá: "Kdepak v zákulisí, šup s váma na jeviště".A tak jsem paní Hanu poprvé a naposled líbal a cítil její vůni. Jen těch světel tam bylo nějak příliš mnoho.Ona si na to dozajista již nepamatuje, ale pro mě, ketrý není performujícím umělcem, byl krátký pobyt s ní na jevišti nabitého sálu velkým zážitkem.Takže, paní Hano. Vše nejlepší a hodně zdraví do dalších let a pozor prosím na ty Gottovy tantiémy.A vám, mí drazí diskutéři, sděluji, že je mezi vámi mnoho křupanů, kteří o mnoha věcech nemají to nejmenší ponětí, a o něžné platonické lásce už vůbec ne. A JENOM PROVOKUJÍ. A PROTO JE DISKUZE ZAVŘENÁ.So long Marianne...