Běženci: Čím více, tím více a čím méně, tím lépe...

Před 48 lety, v létě 1967 jsem touto dobou pracoval jako pomocník v ubytovně mládeže (Jugendherberge) Auf dem Stintfang v Hamburgu. Práce to byla rozmanitá, ale hlavní denní činností bylo zajistit provoz myčky nádobí.

Pro stovky talířů to samozřejmě nemohla být klasická myčka pro domácnost, ale musela to být myčka průmyslová, průchozí. Na jednom konci se do košíků s kolečky dávaly talíře a příbory a na druhém konci vyjížděly čisté a (suché).

To s přiznám nevím už přesně, zda ta myčka také sušila, vím ale, kolik mužů obsluhy (ženy nebyly vyloučeny) bylo zapotřebí. Bylo to šest kusů a každý den byla nějaká turistická skupina vybrána, aby dala toto mužstvo či ženstvo k dispozici.

A já měl v tomto raném věku nádhernou možnost pozorovat pracovní zápal, kázeň a výkony jednotlivých národů. Němci neprotestovali, ale také nejevili žádné velké nadšení. Francouzi, ti byli ještě krapínek vlažnější a kus dál na jih to již byla katastrofa.

Dostalo se mi i moc hezkých nadávek a přirovnání k dozorcům v koncentračních táborech a ani nevím, jestli jsem s tou jednou partou byl schopen úkol splnit nebo jsem ji musel vyměnit.

Ovšem, jasnými hvězdami nade všemi hvězdami byli Japonci. Ti byli "preemptivně pilní", to znamená, že úkoly plnili ještě dříve než byly vysloveny prostě proto, že rychle pochopili, co je třeba udělat a bez zbytečných řečí to také udělali.

A to je, nejen u Japonců, charakteristika dobrého nebo vynikajícího pracovníka. Ať mě z rasové politiky obviňuje kdo chce, tak tato schopnost jde ruku v ruce s různými národy. A v Evropě to jsou Němci a také asi jiné nordické národy.

On to není žádný zázrak nebo nějaký boží úradek. Prostě severské národy musely makat, jinak by v zimě pomřeli hladem nebo zmrzli. A je jen otázkou, co by přišlo dřív. A jižní národy? Vždyť to známe ze svých dovolených, tam se nezmrzne ani v lednu.

A severské národy, díky svým geneticky získaným pracovním zvyklostem, jsou pracovité a vytvářejí bohatství. A ty jižní se nyní, velmi intenzivně, snaží, na tomto bohatství podílet, aniž by vůbec zamýšlely k němu také nějak přispívat.

A nemusí to být jen klasická "vyčůranost", ale také prostá naivita, nevědomost a snaha, bez vlastní námahy, mít se lépe. A k takovému účelu se samozřejmě nejlépe hodí Německo:

• Je bohaté a "může se podělit"
• Je velké a přivandrovalci se spíše ztratí
• Mnozí z běženců tam již mají své příbuzné.

Já samozřejmě náš Azylový zákon neznám. Kdybych měl studovat zákony, tak jsem šel na práva. Ale pochopil jsem správně, že ten, koho zde "lapíme", tak ten si ty své papíry musí vyřizovat zde, i když chce do Německa?

Asi ano, když je v utečeneckém zařízení kravál s heslem "Chceme do Německa!!!". A tak, i když vím, že to je nereálné by asi bylo nejlépe, kdyby na hraniční přechody Rozvadov, Cínovec a další prostě přijely dva autobusy.

Jeden, z té německé strany by byl řídce nebo vůbec obsazen a byly by v něm běženci lapení v Německu, kteří ale chtějí do Česka a v tom druhém naopak. Ti, kteří byli jati nebo se přihlásili zde a chtějí do Německa.

Klasickou metodou, jakou se vyměňovali špióni na Postupimském mostě, by se osádky obou autobusů vyměnily. Ten plný by odjel do Německa a ten poloprázdný či většinou prázdný by odjel zpět do Česka.

Bylo by to úžasné, jen si myslím, že by z toho naši němečtí přátelé neměli velkou radost. Ale třeba tam také mají nějaké hnutí "Přistěhovalce PŘIJÍMÁM" nebo nějakou podobnou krávovinu a ti by té německé vládě už zatopili, ať se chová slušně a ty běžence plnými hrstmi bere.