"Anexe" Krymu očima českého TV diváka...

Nepředstírám, že jsem nějakým nadšeným čtenářem historických podkladů. Daleko spíše si vždy učiním názor na základě aktuální skutečnosti. A kdyby mně  někdo před rokem 2008 řekl Krym, tak odpovím ruský.

Ne z nějakého ideologického důvodu, ale prostě proto, že tak jsem to měl zafixováno v paměti. Až ale, v roce 2008, v souvislosti s gruzínským útokem na Jižní Osetii vyplynulo, že tato nikdy v historii nebyla součástí Gruzie, ale "přestěhovala" se tam za vlády Gruzínce Džugašviliho.

Což byl samozřejmě J.V.Stalin a jeho, sice ne zcela bezprostředním, ale monopolním, byl zase N.S.Chruščov. Rus, který ale byl prvním tajemníkem Ukrajinské komunistické strany a měl za manželku Ukrajinku a i na něj platí staré dobré úsloví Poturčenec horší Turka.

Náhodou jsme narazil na rozhovor s paní Šiklovou a pokud jsem dobře četl, tak ona tvrdí, že Krym převedl na Ukrajinskou SSR Sovětský svaz, aby měl v OSN více hlasů. Pokud jsem se nepřehlédl, tak paní doktor, jako ostatně celkem vždy, je mimo mísu.

Je obecně známo, že po konci války v roce 1945 a při zakládání OSN prosadil Stalin, jako šéf jedné z vítězných mocností, aby křeslo v OSN dostala též Ukrajinská SSR a Běloruská SSR. SSSR tak měl efektivně tři hlasy, ale vůbec to pro ty republiky neznamenalo nějakou samostatnost.

Jsou zde mnozí fanatici, kteří, celkem periodicky, ale dost nesmyslně, aby poškodili obraz současného Ruska, vykřikují, že Gulagy byly rovny nebo dokonce ještě horší než nacistické vyhlazovací tábory a přitom počin toho samého režimu - přesun Krymu na Ukrajinu - považují za vrcholně legální krok.

Tak buď ten režim v SSSR dodržoval zákony a pravidla nebo nedodržoval. Nelze, na jednu stranu říci, že svévolně své lidi vraždil a zavíral do Gulagů, ale že jeho jiné kroky v domácí sféře byly legální, legitimní a nezpochybnitelné, prostě svaté.

Pochybovat o vůli krymských Rusů, dostat se zpět do vlasti může asi jen málokdo. To, že byli pro připojení k Rusku donuceni hlasovat "pod hlavněmi samopalů" může tvrdit jen idiot. Oddělení Krymu totiž nebylo ničím jiným než přímým důsledkem Majdanského násilí.

Na Majdanu se moci na Ukrajině zmocnila proevropská menšina, která opakovaně nebyla schopná v prezidentských volbách zvítězit nad sice nepatrnou, ale přece jen proruskou většinou. Vyřešili takto svůj domácí problém a přišli o Krym a část Ukrajiny, která již nepodléhá centrální moci.

Prostě a jednoduše, každá legrace něco stojí a pokud někdo jedná v rozporu s ukrajinskou Ústavou, tak se vůbec nemůže divit, že někdo druhý, tedy obyvatelstvo Krymu nerespektuje příkazy a nařízení protiústavně instalované vlády.

A úloha ruské armády? Použiji takové přirovnání. Je samozřejmě trochu přitažené za vlasy, ale to by asi bylo každé přirovnání. Představte si, teoreticky, že Vaše krásná žena i s Vašimi dvěma chytrými dětmi, byla diktátorským režimem přidělena sousedovi.

A soused, pod ochranou režimu, tu Vaši manželku dobře hlídá. Samozřejmě, musíme abstrahovat od těch 60 let, to už by byla  prababičkou. Ale soused se najednou na Majdanu opije nelegálně získanou mocí a Vaše krásná manželka prchá zpět k vám.

Takže co? Každý rozumný člověk by ze stěny sňal brokovnici, naládoval by ji a šel hlídat, aby se manželce nic nestalo. Tak asi tak vidím úlohu ruské armády na Krymu.

A pokud tato zabírala ukrajinské vojenské objekty, tak je to zcela logické a v souladu s mezinárodním právem, které zakazuje existenci cizích vojenských objektů na teritoriu kteréhokoli samostatného státu.