Agresivní ruští lýkožrouti žerou Šumavský národní park...

Že tam v životě nikdo nikdy žádného "ruského" lýkožrouta neviděl, protože je stejný jako ten český? Ale, proč by tam tedy proboha všude visely feromonové lapače s velkým nápisem: LAPAČ RUSKÝCH LÝKOŽROUTŮ?

Na to je, samozřejmě, velmi jednoduchá odpověď. Aby návštěvníci ŠNP byli přesvědčováni, že park je obětí nájezdu ruských lýkožroutů a nikoli těch místních. Tedy v případě, o kterém je řeč, těch ukrajinských.

Ukrajinská krize hoří, nebo teď spíše doutná, již druhým rokem a konec je v nedohlednu. To, co Porošenko v Minsku slíbil a podepsal, tedy ústavní změny v uspořádání země, je něco, do čeho se mu vůbec nechce a tak doufá, že se tomu tak nějak vyhne a separatisty porazí.

To je ovšem zcela iluzorní, protože Rusko to nedopustí. A to právem. Ptáte se jakým právem? No přece ochranou svých zájmů. Není přece možné, aby jedna jaderná velmoc, tedy USA měla volnou ruku k prosazování svých strategických zájmů a že jich není málo...

A další jaderná velmoc, Rusko, aby měla ruce zcela svázané. Nechci zde stokrát opakovat onu mantru o Majdanu,, jako o původci všech dnešních obtíží, to ale neznamená, že je po roce a půl méně pravdivá. Naopak, celý průběh posledních 18 měsíců obavy z Majdanu plně potvrzuje.

Rusové by museli být zbabělci a debilové, což samozřejmě průběh druhé světové války naprosto vyloučil, aby svým krajanům a bratrům, masakrovaným na Východě Ukrajiny nepomohli. Ale jaká ta pomoc je, zda potraviny, střelivo, zbraně nebo "živá síla", to přesně nikdo neví.

Bylo již tolik fám, že věřit některé je naprostá naivita. Stovky vojenských vozidel, Tanky a podobně? Kde je ta skvělá špionážní technika USA, že nás denně nekrmí satelitními záběry takových přesunů, které se ani před 65 lety, v době N.S.Chruščova nedaly utajit?

Ale živá síla, tedy vojáci? No, ti projdou či projedou tou děravou UA-RF hranicí jako nůž máslem. A jak se pozná, že ten mrtvý bojovník na straně saparatistů je "ruský Rus" a nikoli "ukrajinský Rus"? Nijak, naprosto nijak.

Poznávacím znakem by, jak jsem již napsal, byla uniforma, identifikační známka a doklady vojáka. Pokud je ale mrtvola bez nich, je prakticky anonymní. Jistě, v Sudánském Darfůru by si ruského bojovníka mezi černými milicemi samozřejmě všimli, ale na Ukrajině?

Takže, ještě, moji pomaleji chápající přátelé. Tím, že někdo svlékne uniformu, tak samozřejmě nepřestává být vojákem a současně, pokud si uniformu navlékne, tak se vojákem nestává. Může to naprosto klidně být třeba herec s modrou knížkou, který hraje ve válečném filmu,

Prostě se nelíbí, že se mi ten propagandistický humbuk s pojízdnými krematorii nelíbí. Záměr je jasný, sedm krematorií, každé o kapacitě čtyř vojáků za den, to dělá, hodně zaokrouhleno dolů 100 spálených padlých ruských vojáků za měsíc.

A to je psychologicky podprahově hodně moc. Čtenář nemusí ani násobit a vyjde mu "tisíc padlých ruských vojáků za rok?". A vida, stačí k tomu jeden článeček.

Spálených proto, "aby se rodina nic nedozvěděla". Nedozvěděla? A on jí Putin pošle náhradního tatínky či co? V jednom filmu to tak fungovalo. Po válce Severu proti Jihu se k jedné ženě vrátil muž, který se vydával za jejího muže.

Buď opravdu nic netušila nebo jí ten nový lépe vyhovoval a tak s ním měla děti a po pár letech byl ten muž zatčen a popraven za vraždu, kterou spáchal "ten pravý". Nepovolil ani pod šibenicí, protože by, kdyby se prozradila jeho pravá identita, tak by ty děti byly nemanželské.

Krásné, dojemné a romantické. Prostě Hollywoodské. Ale válka není Hollywood a jediné, co může Rusko pro případnou vdovu z bojů na Ukrajině udělat, je slušná penze pro ni a pro děti.

Ještěže jsou ty penze v Rusku třikrát vyšší než na Ukrajině, což ovšem, samozřejmě, při referendu o samostatnosti Krymu a jeho přičlenění k RF nehrálo a ani nemohlo hrát žádnou roli. Na prvním místě byla přece loajalita k Majdanu.