Ach, ty zlaté časy Normalizace...

Je podivné v současné době, kdy muslimové, podobně jako v letech 1529 a 1683 již potřetí obléhají Vídeň, hovořit o strašlivé tragédii zvané Normalizace. Při ní prišly o život statisíce poctivých československých komunistů.o

Pravda, byl to pouze život papalášský, život funkcionářský, ale o to horší to byla rána pro jejich rodiny i pro ně samé. Považte, poctiví soudruzi se museli živit rukama, jeden topil a chlastal u toho a druhý musel dělat jeřábníka a ani chlastat u toho nemohl. 

A naše generace roku 1948 a sousedních? Ta na to s prominutím prděla. Bavila se, jak uměla, předstírala, že chodí do školy, poctivě chodila do hospody a po nocích poctivě milovala své dívky.

Možná někdo miloval svého chlapce, ale protože nepořádal žádný alegorický průvod Prahou, nevěděli jsme o tom.

S blížícím se koncem studia jsme pak skoro synchronně otěhotněli svá děvčata a pořádali svatby. Děti se pak, k naší potěše rodily zcela fyziologicky a velmi často současně s ukončením studia.

Takže, pokud jsme na něco opravdu nadávali, tak to byl pitomý socialismus a nikoli pitomá Normalizace. Protože, pokud nás někdo do těch socialistických sraček dostal, tak to byli pováleční komunisté. 

Ti, kteří se posléze zbláznili a začali vymýšlet tak extrovní pitomost, jako je demokratický socialismus, ještě horší kravina než nehořlavý benzin.

Ale tento nápad samozřejmě hořel a přivolal na sebe pozornost antického Říma, který do neklidné provincie musel vyslat dvě ukrajinské legie. 

A parta neumětelů a šmaťchalů, kteří by za okolností dvacet pět let předtím skončili na popravišti, jak to oni měli zvykem, si založila jakousi partu chartu, aby se vzájemně ubezpečovali, jak je ten demokratický socialismus skvělý. 

Já osobně si myslím, že za Husáka jsme žili tak dobře, jak to jen za socialismu šlo. Vytěžil z toho principu maximum, Dubček, i kdyby měl víc rozumu by to nedokázal. 

Prostě, ne každý Slovák je chytrý, že  pane Béreši?