Ach ti naši Islamisté, ti to u nás mají jisté...

Jeruzalém je posvátným místem tří náboženství. Židovského, křesťanského a muslimského. A i proto, ale nejen proto, je velmi neuralgickým bodem, kde víceméně denně dochází k nejrůznějším teroristickým útokům.

Takže, srovnávat, jak se chová izraelská policie, která je nejen naprosto jinak cvičená, ale má i zcela jinou praxi a psychickou připravenost na teroristické útoky, s tím, jak reaguje policie v našich, naprosto klidných podmínkách, je absolutní nesmysl.

Ale to nic, jen jsem si chtěl trochu odfouknout z rozhořčení nad tím, jak jsou naší policii vytýkány věci podobně, jako kdyby kdysi bylo člověku z roviny vytýkáno, že nelyžuje jako rodilý horal.

Prostě to jsou spíše úředníci a jako úředníci se v V Uherském Brodu také chovali. Tečka.

"Styk se západními cizinci" jsme my, u Cestovní kanceláře měli tak hojný, že občas děkujeme Pánu Bohu, že některé smrtelné choroby ještě nebyly vynalezeny.

A proto si myslím, že jsme byli pod intenzivním, ale naprosto skrytým dozorem StB. A pokud by někdo chtěl nějak na toto téma fantazírovat, tak ať si hezky schová kopii svého diskuzního příspěvku. 

Ale dosti předmluvy. Již jsem se o práci v CKM zmínil. Myslím, že ale ne o té s muslimy. Mít na starosti 35 mladých NDR žen, které jely do českého mládežnického tábora Živohošť také s nadějí, že si tak trochu "zašpásují" neboli užijí trochu sexu, bylo náročné a to jsem to ani jednou nezkusil.

Nejsem Král Ubu Alfreda Jarryho a ani nadsamec od stejného autora, i když si to možná někdo myslí. Ovšem starším popleteným pánům se nemá odporovat. Mohla by jim prasknout žilka.

A tak jsem, v červenci 1970, skončení oné nepodařené východoněmecké sexmise odpočíval doma, když v tom zazvonil telefon a na drátě by Marcel S. velitel nás všech, průvodců. člověk, který měl náš průvodcovský život ve svých rukách.

Máš čas? Pravil soudružsky. Já na to že jo a on ať si sbalím bágl a frčím do Juniorhotelu v Žitné, Dana je sama nezvládá. Samozřejmě, absolutní nesmysl, dát ženskou, aby velela Egypťanům. Bylo pod jejich důstojnost, aby poslouchali babu, že?

První stížnost na ně byla z kuchyně. A tak jsem jim řekl: "A kdo zítra přijde pozdě na oběd, nedostane nažrat". A vida, fungovalo to. Pá dvojic bylo o hladu nebo se šly najíst jinam a další jídlo, večeře už probíhala tak, že minutu po devatenácté už netrpělivě cinkali příbory.

Nemohu si na ně vůbec stěžovat. Sice si na Národní třídě zakoupili pár pistolí (prvnímu jsem ukázal, jak se to dělá a ostatní to zvládli sami) a hráli si s nimi na pokojích. Samozřejmě, nebyly nabité nebo, lépe řečeno, žádný ostrý výstřel nevyšel a to mi stačilo.

Jeden elegán ze skupiny (žádný z nich nevypadal chudě, to by do Prahy neletěli) přišel z Václaváku a měl oči navrch hlavy. Viděl před Jaltou krásnou dámu (stávaly tam velmi pěkné kousky), chtěl ji pozvat na drink a ona pravila: Nač utrácet čas a peníze, pojďme rovnou na pokoj. A šli.

Obrovská legrace s muslimy byla nejen u jídla. Dalo to práci, přesvědčit je, že vepřový řízek je telecí. Ale nakonec to zbaštili. Jak moje povídání, tak to nepovolené jídlo. Jen jeden, takový kverulant, položil příbor na stůl a pravil "I do not believe you". Řekl to sice hezky, ale stejně mu to nebylo nic platné.

A největší legrace byla ve Varech, nyní Sovětských Varech. Jak jinak, když se často říká, že Rusové=Sověti, tak ty vary jsou dnes Sovětské. Bydleli jsme v Centralu, který neměl dostatek dvoulůžkových pokojů. Měl už jen čtyř a pětilůžkové.

A pro muslima, ostatně, ani pro mladé Homolkovi, není příjemné sdílet hotelový pokoj s jiným párem. A pro muslima to je prostě nemyslitelné. A tak čtyři ženy spaly společně v jednom čtyřlůžkovém pokoji a zbylí čtyři mužové a já v tom pětilůžkovém.

A to jsem zíral na tu vyspělou kulturu. Jakmile zjistili, že na WC není bidet nebo alespoň umyvadlo s kohoutkem, okamžitě si někde sehnali lahve, naplnili je vodou a připravili si je na pozdější použití. Myslím, že většina Čechů by se na to....... Víte co, že?

Také mi přivezli velká kvanta skotské whisky a amerických cigaret, které zakoupili buď ve Free Shopu nebo přímo v letadle ČSA (ceny tam byly fakt fantastické) a prodali mi je s rozumnou přirážkou a já je s další, velmi slušnou přirážkou prodával dál.

Prostě, přirážení, samozřejmě v obchodním slova smyslu, bylo mé hobby. I když během několikadenního pobyto ve Varech došlo i na to. Ale to už je na jiný blog, po 22:00 hod.

Závěrem lze říci, že moje jediná muslimská skupina, a také jedna z mých nejdelších, neměla vadu. Byla naprosto prima. A kromě toho, že mě jeden z účastníků, major egyptské policie, uprosil, abychom se za nějakou kočkou harcovali až někam na Slapy, byla možná také nepříjemnější.

P.S. Ta zbytečná cesta rodinným embéčkem byla zdrcující, protože jsme žádanou krasavici nenašli a myslím, že mi major ani nedal na benzin. To už si ale pořádně nepamatuji, ale do spárů bych se mu, jako člen Muslimského bratrstva, opravdu dostat nechtěl.