Ach, ta kráse bez závoje, to bývalo vždy moje

Inspirován kolegou Koubou a jeho článkem Já mám ráda jenom montéry, jsem se rozhodl tak trochu zavzpomínat na mládí. Pravda, kolega Kroupa a ostatní mi zcela určitě vytknou hypertrofovaný sex, ale chci je upozornit, že již Martin Luther pravil: "Dvakrát týdně, v každé době, neuškodí jí ni tobě" nebo tak nějak podobně. A toho se snažím držet, takže o nějakém přehánění nemůže být ani řeči.

Slovo anglického původu "Striptease" značí, podle Wiki tanec, při kterém se hlavní představitelka postupně svléká, a to buď částečně nebo zcela, tak aby diváky sexuálně sváděla.

Jinými slovy, "holá baba" není zas až tak příliš sexy. Musí být opravdu velmi dobře rostlá, aby člověka, tedy muže, popř. 4% žen, zaujala. Můj názor na to byl, od doby, kdy jsem rozum pobral, že 99% žen by udělalo lépe, kdyby si na sobě nechaly plavky nebo spodní prádlo.

Tedy, samozřejmě, až do "akce", kdy ale třeba černé punčošky s podvazky mohou býti velmi vzrušivé.

To bychom se ale dostali do nějaké sexuálně - erotické poradny a vždy o reklamní přestávce ba na nás vybafla nějaká lepá, spoře oděná děvy, s reklamou na Clariovizín (to je prostředek na čištění předních skel automobilů).

Musím se opětovně plácnout přes prsty, nechápu, že by snad Striptease měl něco společného se sexem, vždyť také striptýzové tanečnice jsou zvláštním druhem žen, rozmnožují se bezpohlavně.

A něco takového, jako Striptease, začalo v roce 1968 i v "pravdoláskovém" Československu. Pravda, ten výraz "Pravda a Láska" tehdy nebyl ještě vůbec vynalezen, ale již byl aplikován. Jeho princip byl jednoduchý.

Když už (my komunisté) neumíme dát lidem "chléb", myšleno západní životní úroveň, no tak jim dejme alespoň ty "hry". A kromě nicneříkajících žvástů o socialismu s lidskou tváří, o které doposud nikdo netuší, co to mělo být, byla povolena "Krása bez závoje".

Jinými slovy tedy Striptease, který se myslím měl konat ve Varieté ve Vodičkově ulici. Tehdy jsem ovšem byl chudý student 1. ročníku a hotovost jsem spíše zkapalňoval v pivu a na tu KbZ jsem se prostě nedostal.

A když jsem se pak, k obrovskému podivu již zmíněného mravokárce, pana Kroupy, do Husákovské ČSSR (dodnes nevím, jestli toho mám litovat), tak už ten vzpomínaný Striptease v Praze nebyl, i když od léta 1970 bych tam mohl jít služebně.

A to se nám přesně stalo s jedním kamarádem v Bratislavě. Nechali jsme turisty čučet v hotelu a šli sami do jedné vinárny na ten "slavný" Striptease. Myslím, že se jmenovala Peruggia a my si zapomněli vzít lístky k proplacení. Ale vinárna nám obratem poslala potvrzení.

Ani to nahaté koupání nemá přesně charakter Stripteasu. Ani zde a ani v cizích krajinách. V NDR stále fučel vítr a nuda pláž byla natřískaná, hlava na hlavě. Ale alespoň jsme nebyli nuceni chodit na nákup nahatí, jako na naturistickém kempu Ada Bojana v bývalé Jugoslávii.

To bylo opravdu dost příšerné. Na pláži bez oděvu? Prima. Bez oděvu i cestou ze stanu a do stanu? OK, když je to tady zvykem, tak proč ne? Ale do malé pístní sámoška taky bez oděvu? Tak to už mi připadlo značně ujeté a brzy jsme "zdrhli".

U Prahy byla legendární taková zaplavená pískovna, když se vyjede po R10 ze Staré Boleslavi, tak po pár kilometrech odbočit doleva a tak to nudo - koupání bylo docela příjemné, ale již řečeno, mnohé dámy by udělaly lépe, kdyby si ty plavky nechaly.

Ale, čas vše odvál, i ty pobyty na nudaplážích. Nicméně, je tomu tak nějak asi 18 let, kdy jsme pro dnešní O2 stavěli po Praze 4 vykrývací BTS (lidově vysílače) pro mobily.

Šlo velmi o čas, dodavatel technologie tlačil na termín, což byl 31.12. 1997 a já si vzpomínám, že jsem o Silvestra 1997 ve čtyři odpoledne stál na jednom paneláku v Praze Modřanech a pomáhal zprovoznit mikrovlnné spojení do Chuchle.

A říkám to proto, protože kromě východoněmeckých "Gastarbeiterů" tam s námi pracoval jeden, skvěle placený Angličan. Bejt na chlapce, hned se do něj zamiluju. A já toho milého chasníka, jehož jméno jsem už dávno zapomněl vzal do Nerudovky ke Kocourovi.

Vrazili jsme tam do sebe každý tři kousky a šli procházkou na druhý břeh překrásné Vltavy. Přesně jako v těch Nerudových povídkách, jen opačným směrem. A zapadli jsme do podniku, hned vpravo za mostem, který se snad jmenuje Zlatý strom.

Ale tam to nebyl, a asi ještě není, klasický Striptease na pódiu, ale velmi spoře oděné děvy se tam šmrdlaly u tyče. Popravdě, měly na sobě pouze titěrné kalhotky, ale zase ne tak titěrné, aby se tam nevešla škvára, tedy peníze, prachy.

Ten můj anglický kámoš byl trochu divnej. Ne proto, že by byl bývalým vojákem, ale proto, co líčil o svém erotickém životě. Měl jen jednu ženskou, manželku, ta ho nechala a jemu z toho, tak trochu, kapalo na karbid, i když pracant to byl vynikající.

A já zjistil, že si sedl na nějaké lepidlo a tu svou prdel od těch holek nezvedne a nezvedne. No a tak jsem si dal ještě dva kousky, zaplatil a jel metrem domů. Bylo to tak akorát, abych chytil poslední spoj.

A říkal jsem si, jak je to krásné, že se ty sny našich milých a obětavých soudruhů z Charty 77 a my dnes můžeme, sice bez jejich zásluhy, ale jejich jménem, konzumovat všechny ty výhody vyspělé západní civilizace, mezi něž "Krása bez závoje" nepochybně patří.