A co s tím, proboha, má společného rok 1889?

Samozřejmě, 1989. Ten hloupý "Špenát Štěker" to prostě neumí chytit. Hanba, Schande, Shame. Ale jsem rád, že se všichni pobavili a napětí se uvolnilo. A jedeme dál... Pokusím se to shrnout od začátku 20. století. V poválečné situaci jsme se osvobodili od Rakouska-Uherska a založili moderní demokratický stát.Ten dvacet let prosperoval, ale co se národnostních otázek týče, tak tedy žádným Mirkem Dušínem nebyl. Nejen Němci, ale i Slováci a Maďaři si měli nač stěžovat.Národnostní otázka nám také zlámala vaz, když ji Hitler šikovně využil. Ale popravdě řečeno, kdyby nebyla národnostní, našla by se jiná záminka k okupaci.

Po druhé světové válce pak velmi, a často z objektivních důvodů, posílila KSČ, která také vyhrála první a na dlouhou dobu jediné kvazi svobodné volby v Československu.

Po necelých třech letech koaličního vládnutí se pučem, trikem a nátlakem zmocnila na celých 41 let a 9 měsíců vlády a změnila demokracii na diktaturu. Svoji moc pak upevňovala hlavně zastrašováním svých odpůrců, vězněním a popravami. Nezaváhali ani před odpornou popravou ženy. Takový z ní měli strach.

Po Stalinově smrti a nástupu Chruščova k moci začalo docházet k postupnému uvolňování, které se v roce 1966 projevilo povolováním cest na Západ pro nepříbuzné osoby a také současně docházelo k velkému uvolnění v kultuře (filmy).

Vrcholem pak byl podvodný experiment s tzv. „demokratickým socialismem“. Takový nikdy neexistoval a existovat ani nemůže.

Je to „contradictio in adjecto“, neboli rozpor sám o sobě. Dalším a hlavním podvodem pak bylo bagatelizování nebezpečí sovětské invaze, čímže se hlavní protagonisté „Pražského jara“ stali též jejími hlavními viníky.

Po invazi byl jako šéf KSČ dosazen Gustáv Husák a i když mě budou primitivové kamenovat, hrál s těmi kartami, které mu osud rozdal, docela dobře. Dal bych ,u nikoli výbornou, ale velmi dobrou.

Nakonec, vidíme to kole sebe, co vše se za jeho vlády postavilo. Možná méně než na Západě, ale je toho stále dost. Byty, dálnice, metro atd. Jenomže i tento potenciál se vyčerpal (metro, linka C, se otvíralo na jaře 1974, necelých šest  let po invazi) a nastávala stagnace.

Stagnace politická i hospodářská.

To bylo živnou půdou pro Chartu, která ovšem nedokázala překročit stín svých „otců zakladatelů“ – vyloučených komunistů, kterým ani zbytek Charty, levicoví intelektuálové nedokázal nebo nechtěl odporovat v jejich snaze obnovit „demokratický socialismus“.

Americký prezident Ronald Reagan se rozhodl říši zla, SSSR, uzbrojit a podařilo se to. V SSSR viděli, že musí jednat, aby se hospodářsky nezhroutili. A výsledek: Uvolnění poměrů v socialistické soustavě, možnost satelitů změnit své zřízení.

U nás, a já stále tvrdím, že to tak bylo, byla provokace s „mrtvým studentem“, kterou do Svobodné Evropy dodali „užiteční idioti“ Drahomíra Dražská a Petr Uhl, měla z účel zdiskreditovat pouze Jakeše a nikoli způsobit změnu režimu.

Pod vlivem zprávy o této smrti se spousta lidí, do té doby režimu zcela loajálních, vydala do ulic ve snaze tento režim svrhnout. Měl mocenské prostředky, aby odpověděl silou, ale nikdo si ta na zodpovědnost nevzal.

A za to patří Husákovi (jistě i tehdy měl jako prezident nějaké to slovo) můj dík.

A teď mi prosím povězte, jaká je souvislost mezi tímto mým článkem Začali jste si, bojovali jste unfair, a teď budete biti a Listopadem 1989? Já žádnou nevidím. Jedná se o dvě tak vzdálená svržení režimu, že jen nasazení jaderných zbraní a vražda prezidenta by mohly tento rozdíl ještě zvětšit.

Já se diskuzi nebráním, i když je prozatím dosti jednosměrná. Ale to nic, zase mi to nahradí pohled na pár diskutérů, kteří prskají jako tlustý vzteklý kocour zahnaný násadou do koštěte.

Je sice pravda, že oplakování je matkou moudrosti a již Goebbels říkal, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, ale zde vidím, že tucet lidí stále dokola opakuje své lži a nikdo s k nim nepřidává.

Takže, mějte hezké odpoledne a zas mi něco čtivého napište. Četl jsem si to v myčce a smálo se i to auto.