A co když mají Klaus s Bobošíkovou pravdu?

I když si myslím, že ani Klaus není pro „tvrdé“ vystoupení, že to vidí jen jako poslední možnost, podobně jako rozvod manželství. V té „slavné“ Unii nejsme ještě ani celých deset let, ale vytvořily se s ní vazby nesmírné, ba až vesmírné (Systém Galileo), stejně jako v manželství. Po deseti letech bývalo dříve nepsaným standardem mít dvě děti, teď už to je samozřejmě jinak.

Skoro každý muž a skoro každá žena vstupují do manželství s nějakými očekáváními, které se ale ne vždy splní. Manžel se může ukázat být opilcem, děvkařem nebo domácím násilníkem a v katastrofálním případu pak vším tím najednou.

A stejně tak se vstupem do EU si každý pojil vznik jakýchsi výhod, jakýchsi plusů pro sebe, pro svoji rodinu či pro svoji vlast. A ne že by se vše zhatilo, to zcela určitě ne.

Tak třeba, kdybych před třiceti lety řekl, že druhý den odjíždím do Paříže a hodím si do báglu jen nějaké prádlo a občanský průkaz, každý by se mi vysmál.

A to samé se zbožím. Koupím si v Německu ojeté auto, místo zdlouhavé celní procedury jen zajedu na STK, udělají mi emise, zaplatím nějaký drobný peníz a auto je přihlášené. To jsou prostě taková ta „pozitiva“, jak bylo v jednom z dílů Básníků.

Již jsem se zmínil o široké manželské posteli, kterou jsem v roce 1976 čtvrt roku sdílel s kolegou a kamarádem Mirkem Pechou. A nakonec ta postel by mohla být jakousi alegorií k EHS, o kterém jsme tehdy houfně hovořili.

Prostě, ta postel to byl jakýsi náš společný evropský prostor, který jsme společně využívali a sdíleli, ale v případě potřeby jednal každý zvlášť a to tak, aby druhého ani neomezil ani neohrozil.

Když prostě jeden z nás chtěl konat, druhý se decentně vzdálil, většinou do Prahy, v řídkých případech pak do hospody. A tak ta postel sloužila nám oběma jako členům onoho miniaturního BPS (Berlínské postelové společenství), čti EHS.

O EHS, o jehož fungování toho Mirek věděl hodně, jsem tušil jen málo. Mirkova Švagrová se totiž vdala do Anglie a její muž byl programátor, nyní se říká ajťák. A ti dva se, ať už z jakýchkoli důvodů, přestěhovali do Německa, tehdy NSR.

A tam požívali veškeré zaměstnanecké a sociální výhody německé společnosti a když její muž ztratil práci, tak dostával automaticky německou podporu v nezaměstnanosti a od té doby uplynulo již skoro 40 let.

Ale místo EHS přišla EU a pokud regule EU vztáhneme na onu symbolickou manželskou postel, tak už by nebylo možné v té posteli „konat“ tak, jak bychom chtěli. Kdepak. EU by nám předepsala časový rozvrh, množství aktů za týden a podobně.

Museli bychom dodržovat nejrůznější zákazy a příkazy, mohli bychom si svítit jen vybranými druhy žárovek, dodržovat antidiskriminační zákon a všechny ostatní věci, kterými od té doby EU sešněrovala životy svých členů.

Idea „Evropského supersátu“ je neuskutečnitelná megalomanská myšlenka evropských socialistů, z nichž stejně většina byla dříve komunisty. Myšlenka sjednocení Evropy pod německým diktátem tak, jak to kdysi plánoval a málem provedl Adolf Hitler.

A jednotná měna, Euro, o které každý student střední ekonomické školy ví, že není reálná v zemích s tak rozdílným hospodářstvím, není nic jiného než prostředek, jak členské země EU donutit k jednotné hospodářské politice.

O víkendu jsem měl trochu času. Občas jsem diskutoval s „pomatenci“, kterých je mezi čtenáři o hodně méně než jedno promile, ale také jsme brouzdal po netu a hlasoval v anketě Reflexu proti Klausovi a proti vystoupení z EU. Doufám, že nebudu nucen brzy změnit názor.