2013-2018: Děkujeme, odejděte II.

Původní akci Děkujeme, odejděte, si mnozí ještě dobře pamatují. Od té dnešní, Odejděte Zemane se liší vlastně jen ve dvou bodech. Jednak je, na rozdíl od té z roku 1999 jaksi, ehm, ehm, kontinuální a za druhé cílí teď již jen na jedinou osobu. Na prezidenta Miloše Zemana. A co je oběma akcím společné? Ta první, z roku 1999, byla horkou jehlou asi sedmi Havlistů sešita v kavárně Slavia a ta druhá je dílem Pražské kavárny.

A ústřední postavou celé té šarády je, dnes již zesnulý Václav Havel, o kterém se vedou velmi krvavé spory.

A právem, protože těch rozporů, které já tam vidím, je poměrně hodně. Vím, že mi zase bude omláceno o hlavu, že já se sklonil a Havel ne, otázkou však je, jak bych se choval bezdětný a s Havlovými penězi. Ale diskuzi kvůli pár idiotům nezavřu.

Václav Havel je opěvován jako „největší český politik 20. století“ avšak s nulovými výkony a nulovou zodpovědností. Jistě, československý potažmo český prezident moc velké pravomoci nemá, nějaké však ano. To ukazuje současný šéf Hradu Miloš Zeman.

Jako klišé je neustále propíráno, co všechno nezavinil Václav Klaus. A přitom v té základní exekutivní funkci premiéra byl od léta 1992 so podzimu 1997, zatímco Havel, s půlroční přestávkou byl na Hradě od konce prosince 1989 do února 2003, skoro patnáct let.

Ale za nic nemohl. Stále se říká, že privatizace, nejen kupónová, neměla řádný právní rámec. Prezident Zeman se stará o služební zákon. A o co se v době privatizace staral Václav Havel. O hospody a o ženský? Jistě, to já taky rád, ale až po práci.

Člověka prostě napadají různé myšlenky. Všichni víme, jak po únoru 1948 přicházeli bohatí lidé o majetek, jak byli perzekvováni. Ale o té Havlovic rodině jsme absolutně žádné perzekuční žvásty neslyšel. Samozřejmě, kromě obligátního znárodnění. Ale co dům a byty v něm?

A také, ne že bych Ivanu Havlovi nějak jeho doktorát z Berkeley, California, USA záviděl. Sám jsem „Celkom Slušného cikána“ (CSc) odmítl kvůli požadavku politické angažovanosti. Ale běžné to nebylo že? Hlavně u "třídního nepřítele" ne.

Ale nechme Ivana na pokoji. Do té Ameriky se dostal v roce 1969 a každý, kdo nemá hlavu jen na to, aby mu nepršelo do krku, ví, že od jara 1966 do podzimu 1969 bylo cestování v komunistickém Československu poměrně liberální.

Mnozí dnes skučí, že tehdy necestovali, ale většinou jsou si na vině sami. Znalosti, jazyky, styky venku kvůli pozvání a hlavně vůbec chuť cestovat. Já bych si také mohl stěžovat, že jsem nikdy nezpíval ve sboru.

Problém je ale v tom, že jsem vůbec nechtěl. Neměl jsem zájem, protože zpívat vůbec neumím. A přesně tak je to také s lidmi, kteří dnes hudrají, že necestovali. Měli opravdu zájem? Snažili se?

To jsem ale odbočil. Podívejme se na Sjezd československých spisovatelů 1967. Po něm se stalo toto:

 „Z KSČ byli vyloučeni kriticky vystupující literáti Ivan Klíma, A. J. Liehm a Ludvík Vaculík. Pavel Kohout dostal důtku s výstrahou, Jan Procházka byl zbaven pozice kandidáta ÚV KSČ a Milanem Kunderou bylo zahájeno disciplinární šetření.“ 

Dobře. Komunističtí spisovatelé se naváželi do politiky KSČ a dostali za to, lidově řečeno „po čuni“. A mladý bezpartijní, velkoburžoazní synek tam na tom sjezdu poučoval KSČ taky? To se mi prostě příliš nezdá, ale jiné podklady nemám.

Celá ta „protikomunistická opozice“ šedesátých až osmdesátých let, včetně slavné Charty 77, nebyla podle mě vůbec žádnou opozicí a protikomunistickou již vůbec ne.

Byla asi takovou opozicí, jako kdyby se sládek Trutnovského pivovaru dohadoval s jeho ředitelem, že mají vařit více černého, že je o ně zájem.

A přesně taková byla pozice Havla a celé Charty 77, založené převážně vyhozenými nomenklaturními komunisty, původci dvacetiletého československého marasmu. Socialismus samozřejmě ano, ale jinak (nikdo, ani Havel nevěděl přesně jak) a samozřejmě s námi.

A souvislost s Milošem Zemanem. On byl jediný člověk s normálním zaměstnáním, který si v létě 1989 dovolil riskovat a v Technickém Magazínu uveřejnit kritický článek Prognostika a přestavba,.

Ten, podle mého názoru nejen vyvážil, ale naprosto předčil bezpohlavní pindy Charty 77, které se principu socialismu vůbec nechtěly dotknout.