Výchova dítek 2

Jsou nadpisy, které krášlí svět svojí otevřeností i moudrostí. Teprve v člověku poznaná pravda vykvete do života Boha, který ožívá v každém střípku života. Přeji příjemné počtení.

Témata:

• Co způsobuje problémy dneška z hlediska výchovy
• Jak se zachovat, když děti nepřijímají nabízenou pomoc
• Co dokázat předat těm nejmenším
• Cokoliv vytvoříme těm malým, budeme se s tím potýkat po celý život
• Rovnováha mezi materiálním a duchovním – doplňkové téma, které zobrazí dnešní situaci, která je tristní

Co způsobuje problémy dneška z hlediska výchovy (pracovní téma)

Dnešní problémy z hlediska výchovy jsou dvojí. Na počátku snahy stojí jistota dát věcem hluboký význam jaký mají díky fantazii dítěte a na konci stojí dospělý člověk, který prožívá onu fantazii jako prostředek duše. To, co stojí mezi tím, je skutečný člověk, který najde duši.

Jsou situace hluboké i mělké a jsou situace, které bez vysvětlení dodají, co mají. Vysvětlovat lidem podměty k životu nejde. Stejně jako nejde vysvětlovat dětem to, že jsou přeci děti. Jediná odpověď života je ta, že v každý okamžik se musí život naučit dávat to co zastává a co tvoří. Když jsem dítě, dávám všanc svoji fantazii, která bude-li povýšena obsáhne život v celé své šíři. Jako dospělý musím pak obsáhnout duši, a to díky fantazii, která mi byla dána stvořitelem i rodiči abych prožil, co prožít mám.

Tyto dvě spojité nádoby tvoří jednotu a ta jednota tvoří svět. Není jiné poznání světa než touto dualitou, kterou uděláte jako lidé. Není vyšší jednoty než jednoty tvořené člověkem, který nabyl vědomí si života pomocí fantazie a duše. Není vyšší jednoty v životě člověka než uvědomění si jednoty, která tvoří vše. Od tohoto okamžiku je tak zobrazeno tajemství člověka.

A lidé reptající si řeknou. To je nám tedy pravda, za kterou máme jít? Ano, je to ta pravda, kterou jste neobsáhli, ne díky tomu, že jste slabí, ale tahle síla je dána každému člověku a každému stvoření. Záleží tedy jen na Vás a vašich rodičích a okolnostech, jak vyrostete jako dospělý člověk. Tady je nutné si uvědomit, že podmínky v současnosti jsou mnohem obtížnější pro správné zažití jednoty, než tomu bylo dříve. Dříve lidé strádali těžkou prací a dřinou, přitom ji málokdo prohlédl, závoj duše. Byly to předurčené osoby. V tento čas, který byl nabídnut lidem, byla dána milost poznání duše. A co udělali lidé? Oddali se poznání hmoty, která nepřináší jiné poznání než utrpení. Jen výjimeční lidé opět neselhali, kdy ten zbytek odpadl stejně jako dříve.

Podle tohoto závěru však musíme jít dál, že najdeme odpovědi života ve svém životě. Není možné dělat stejnou chybu do nekonečna, kdy chyby se kupí a člověk pod tíhou chyb udělá tu kardinální, kdy přijde o duši. Proto si važte života jako duše, který vám dodá, co potřebujete a dívejte se na život jako duši v akci. Nic jiného v tom není.

Jsou však situace, které chtějí víc, než jen moralizovat a dívat se z patra na lidi, kteří nechápou, co je ve hře. Ta hra není o tom, že můžeme vyhrát nebo prohrát, i když z pohledu jednotlivého života se to tak může jevit. Bůh se dívá na celek a nedivá se na jednotlivosti, ze kterých se život skládá. Podle tohoto mustru se oddávejte životu, kdy chyby, které uděláme jsou snesitelné, když se z nich poučíme. Není to tak, že naše chyby s námi rostou, ale budeme pozornější k životu a toho co přináší. Podle tohoto měříme a podle tohoto mustru dáváme všemu lásku a pokoru života, která je jedinou měrou života. Když Vám někdo bude tvrdit, že to je nesmysl, tento člověk se nezeptal své duše, co od života očekává, jedině, že by chtěl jen to hmotné a podle toho měří. Pro se nebojte chtít víc nebojte se podnikat kroky, které přinesou povýšení. Nejen nám, i když tohle je taky důležité, ale všemu, kdy naše kroky povýší vše. Podle tohoto mustru, když budete jednat a každý život obdrží to co potřebuje k životu, bude na zemi ráj.

Jenže jsou tu okolnosti, tedy lidé, co budou vždy v opozici. Ano, je tomu tak, jsou to lidé, kteří dodávají lidem odvahu překonat hranice, tedy hmota tohle dokáže svým jedinečným způsobem. Proto i my duchovní bytosti se od hmoty učíme, jak poznat co vykonat, aby vše dostalo, co má dostat. Není to ponížení, ani povýšení, ale jiný druh pohledu, který říká to, že cokoliv vytvoříme svým životem dokáže být i jím, tedy životem společným, který vzejde z našeho jako společného života.

Tímto se loučím a předávám své slovo dál.

J.H.