Uděje se změna s lidmi, když najdou svoji cestu?

Kdokoliv může najít onu cestu života. Tahle cesta se nevyhýbá nikomu. Jen naslouchat životu, který žijem s péčí člověka, který pochopil život v jeho niternosti, stejně jako pochopil Božství.

29.11.2024

Naděje, svoboda a poznání (pracovní název)

Jsou slova, která převyšují ostatní. Jsou slova, které dávají obraz skutečnosti lidského života v tom, co tvoří. Jsou slova, která jsou nadějí na život. O kterých slovech to hovořím? Jsou to slova lásky a poznání, které plyne vesmírem, kdy my lidé dáváme všemu, co si zaslouží. Těmto slovy budujeme slovo našeho pána, které vzešlo ze života a tímto slovem se přibližujeme k cíli, který visí před námi takovým způsobem, že jdeme a jdeme, jako oslík za mrkví. Jenže je tohle skutečným cílem života? Není to cílem, ale pro většinu lidí je tohle cílem jednotlivého života. Jak tedy dál?

Jsou cesty v životě člověka, které se nezdají být cestou a těmto cestám a necestám, jak by se dalo nazvat, musíme věnovat pozornost. V Božství jsou cesty a cesty. Jedny jsou pohodlné a zobrazující skvělý výsledek a stejně tak jsou cesty, které se nezdají být schůdné, ne z pohledu Božství, ale z pohledu lidství. Právě těmito cestami budeme poměřovat Božství a svět. Nehledáme totiž řešení cesty, které je na počátku dané, ale hledáme cestu, která přinese skutečné řešení. Tímto se odlišujeme od průměrných lidí, že ne tím, co vytvořím budu poměřovat svět, ani tím co vytvořím v Bohu, ale tím, co dokážeme na cestě vykonat. Jsou cesty neschůdné a zdánlivě bez konce. Jenže každá cesta jednou skončí, tak tomu říkejme život, protože každá cesta je životem.

Jsou však cesty, které netvoří kostru ničeho. Jak to myslím? Jsou cesty, které nám dávají poznání sama sebe a tím nás posouvají. Těmto cestám my lidé říkáme vyvolenost mezi cestami, protože tahle cesta není určena jen nám, ale i Bohu, se kterým na této cestě kráčíme. Jak poznat tyhle cesty? Jediný způsob je pochopit Boha v cestě života. Bůh si neklade cíl, Bůh není cestou, Bůh je životem. Proto cokoliv, co můžete nazvat cestou je životem, jenže je zde veliké ale. To ale znamená, že vidíme-li Božství v tom, co konáme máme za povinnost jej následovat a vytvořit tak něco co není cestou, ale životem. Pak naše cesta není naznačena, ale je Božím dílem, dílem společným našeho i jeho života.

Takové cesty nejsou v repertoáru lidí, řekl jeden muž. Jsou, připodotkl jeden muž, ale jsou skryté. To čemu dáváme přednost je cesta pohodlná, přesto může být ve skrytu cestou skrytou. Takové cesty nejsou, odpověděl muž. Ale jsou. Jsou to cesty, kdy jedno se skloní k životu a osloví jej. Takto jedná jednota i Bůh, aby cesta, která z této pohodlné cesty oslovila všechny, které tuhle cestu pochopí. Ne tím, že ji budou kopírovat, ale že bude bezprostřední cestou poznání Božství v každodennosti.

Takto zní nejvyšší cesta života, která se nazývá skrytá cesta života. Kdy jednotlivý život, ví jen on sám, co dokazuje onou cestou a zatímco druzí lidé si myslí, že bloudí, on jde zpříma. Zatímco druzí lidé si myslí, že pozbyl rozumu, on nedbá na tento názor, protože oslovení je tak niterné, že duše Ví, stejně jako tělo pochopí ono Vím v tom, co činí.

Těmito slovy se rozloučím a předávám slovo těm, co stojí v pozadí.

J.H.