Střípky dne - Která jednota je ta pravá

Kdo půjde světem a nalézá střípky života, které jej naplňují, ten dokáže nemožné, najít společnou cestu s tím, kdo tyto střípky tvoří.

5.7.2025 pension u Sloupu

Která jednota je ta pravá?

Na počátku jednoty stál ten, o kom se nesmí hovořit. Proč právě ten? Je tomu tak proto, že cokoliv pojme pohltí, jenže jak vznikla jednota? Jednota je životem, který odolal a nebyl pohlcen. Takto poznáváme život svůj jako jeho, že i náš život může být pohlcen.

To pohlcení je dáno naší slabostí, kdy hmota tím trpí především. Proto hmotu považujeme za nejnižší tělo, které bylo oblouzněno životem duchovním. Takto poznajíc tělo, poznáme i toho, kdo tělu vládne. A ten někdo je oním počátkem jednoty, protože se projevujíc na konci a počátku, kdy život v duši je silou Boha, který uchránil život před zmarem.

Ten zmar není tvořen žádným tělem, ale je duší nižší, která přebírá zkoušky těla. Tímto dělením poznáme jednotu, ze které vše vzniklo. Jednota tedy není tím, co musíme, ale můžeme. Je to dar poznání těla, které žije s námi, stejně jako my s ním.

Takto rosteme a dosahujeme pokroku, který chápeme nejen oním tělem, ale těly všechny, kterými bude tvořit onu jednotu s Božstvím. Je to jiná jednota než na počátku, kdy Bůh, kterého jste přijali na své cestě, je zdrojem pro vše ve své čistotě. Však i Bůh jediný nakonec najde svoji dualitu po které tak touží. Proto na konec jeho cesta nebude naší, ale vydáme se do světa jako Bohové sami.

Tímto se loučím a omluvte kvalitu, která je dána tím, co jsem dnešního dne pochopil v jednotě.

J.H.

9.7.2025 napsáno ve vlaku

Jak jsem našel svoje nitro

Cokoliv řeknu není příkladem, přestože se to stalo. Na počátku Bůh oslovil mne otázkou „Co bys dělal, kdybys umřel mlád?“ Na takovou otázku neznám odpověď, řekl jsme klidně. Dobře, provedu tě smrtí, ve které zvítězíš. Nebude to skutečná smrt, ale duchovní, kdy tvá duše opustí tělo a budeš po nějakou dobu žít bez duše. Takto mi odpověděl Bůh.

Co mohu dělat, souhlasím se zkouškou, která jak doufám vyústí ve vzájemné poznání v lásce. Takto jsem odpověděl.

Nehoda nenechala na sebe dlouho čekat. A pak nastaly kruté časy. Nehledíc na duši, ale na tělo, jsem cítil takový zmar jako může prožít jen člověk přicházející o duši a dosud žijící v těle. Tato zkouška byla nejtěžší, co jsem poznal. Prosil jsem Boha o zmírnění této zkoušky, ale vydržel jsem. Takto bych měl postupovat, uvažoval jsem. Musím najít zdroj, který jsem ztratil. A pak se stala nehoda druhá, objevil se mi svět duše, který byl jak vystřižený ze života. Víc nemohu říci, jen to, že ona duše dokonala dílo tím, že byla svobodná. Bez přehánění říkám upřímně, kdo nezažil takovou sílu života, nepozná duši, která mu byla dána.

Tímto bych mohl skončit, jenže síla života se musela projevit, když jsem poznal tak dokonale duši a její svět. Proto vznikají všechny tyto texty, které sdělují pravdu světa, který jsem prožil v prožitku života. Za to, že jsem nehlesl, když jsem klesal, a i přes povýšení jsem dokázal projevit odvahu, byl jsem odměněn darem „vidět svět takový jaký je“.

Každý život má cenu a je bohatý ve své podstatě.

Tímto se loučím a předávám své poselství dál. Kdo mi uvěří ten pochopí svět duše, která sídlí v Bohu. Není to svět skutečný pro tělo, ale dokáže jím být, když vaše duše projde brannou Boží. Tato brána je otevřená těm co hledají v lásce a pokoře života moudrost, ze které se rodí vše.

Tímto se skutečně loučím.

J.H.