Kapitalismus pokládám za nejpřirozenější formu poměrů. Vznikl před jeskyní pratáty. Začali si vyměňovat pazourky a sekyrky. Nedonutila je k tomu žádná politická strana. Lidská přirozenost - přežít. Startovní čára? Poctivá, pro všechny stejná .

Vznikly rozdíly. Zrod zřejmé otázky - Jsou si lidé rovni? Jako lidé ano, nejsou zvířaty. To všem končí v okamžiku? Kdy mají prokázat své schopnosti. Následně se tedy ty rozdíly začnou napravovat. Dojde i total zmatení pojmů. Sociálno a socialismus .

Vrcholem dobra - je následné zlo. Ti méně schopní se vrhají na úspěšnější. Odnímají jim, to vytvořené. Totalita jde až do úrovně hrdel. Vše je vydáváno za produkci dobra. Zvnikne i fantas magorický pojem - Zadarmo! Pomaleší předbíhá toho rychlejšího. Všelidovostí zmizne skutečný hospodář. Objeví se vykladači snů a nesmyslů,. Reálný socialismus - komunismus? Úchylka na cestě lidstrva. Rozpad hodnot a zničení přirozenosti člověka ...

Masaryk o rovnosti i Leninovi.

„V rovnost – rovnost naprostou – nevěřím, ve hvězdách ani v lidech není rovnosti. Vždycky byli a budou jednotlivci, kteří svým nadáním a nekontrolovaným shlukem okolností víc dovedou a víc dosáhnou; vždycky bude hierarchie mezi lidmi. Ale hierarchie znamená pořádek, organizaci, kázeň, vedení a poslouchání, nikoli vykořisťování člověka člověkem. Nepřijímám tedy komunismu; Lenin, sotva byl u moci, volal také po vůdčích osobnostech. Čím déle žiji, tím víc poznávám tu zvláštní roli jedinců ve vývoji lidstva; ale opakuji; vyšší nadání a takzvané štěstí neopravňují k vykořisťování méně nadaných a méně šťastných.“

Základní myšlenka kapitalismu je taková to: Slovo kapitalismus se do evropských jazyků dostalo prostřednictvím francouského utopistického filosofa Sainta Simona v 19 století. Marx si je vybral k označené institucionalizovaného soukromého vlastnictví výrobních prostředků a tržního hospodářství. Kapitalismus použil z důvodu, aby jej mohl postavit proti otrokářství, feudalismu. Podle Marxe kapitalismus odumře anebo bude svržen násilnou revolucí a bude nahrazen socialismem, který přejde v komunismus. Kapitalismus existuje od samotného začátku lidských dějin. Není to nic jiného než trh. Směna zaboží. Je založen na samotném jádru lidské přirozenosti. Lidé se vždy chovají podle pravidel trhu, kapitalistické racionality. Výhodně koupit, výhodně prodat. Výhodně vyrábět, zvyšovat produktivitu práce a být lepší, levnější než konkurence

Kořeny socialismu a komunismu jsou identické. Oba proudy byly součástí - jakýmisi dvěma frakcemi - jednoho socialistického hnutí, jež se v moderní podobě zformovalo před přibližně 160-220 lety. Toto hnutí mělo za to, že celá dosavadní lidská společnost je radikálně nespravedlivá, neboť měla jeden zásadní systémový defekt: existovala v ní instituce soukromého vlastnictví, jež je fundamentálně nespravedlivá, neboť nutně vede k vykořisťování člověka člověkem. Jako lék na tuto nespravedlnost socialistické hnutí ve svých počátcích předepisovalo státní, společenské, kolektivní vlastnictví výrobních prostředků, bohatství či majetku. Nestátní, soukromé, individuální vlastnictví bylo vnímáno jako zdroj a příčina nespravedlnosti.

Společenská teorie, v níž je každému dovoleno sledovat vlastní cíle v rámci prostoru, do něhož nikdo jiný (bohužel běžně kromě vlády) nemůže beztrestně zasahovat, se nazývá kapitalismus. Tento vlastní prostor (majetek) lze rozšiřovat pouze vlastním úsilím a dobrovolnou směnou s ostatními. Při každé směně se mezi směňovanými statky vytváří směnný poměr – cena – a spontánně se organizují místa vyhrazené směnám – trhy. Ceny reflektují vztah dostupnosti (vzácnosti) daných statků (nabídka) a jejich hodnocení účastníky směny (poptávka). Neustále tak odhalují relativní vztahy mezi směňovanými statky a pružně reagují na změny v oněch fundamentálních datech – dostupnosti a hodnotových škálách účastníků směny.

Společenská teorie, jejíž nevyhnutelným důsledkem je spotřeba bohatství a návrat do barbarství ve jménu jiných, „lidsky vyšších“ hodnot, se nazývá socialismus. Jedná se o filozofii zásadně anti-humanistickou, pro-animální, jejímž konečným cílem je zbavení člověka „pout civilizace“ a jeho návrat do zasvěceného ráje kmenové společnosti. „Socialismus je touhou žít život divocha“, touhou být opět členem obrovského kmene se společnými cíli, které jsou běžně identické s cíli svrchovaného diktátora. On jako jediný může používat vlastní rozum a úsudek beze strachu rozporu s oněmi cíli. Jsou totiž jeho vlastními.